Most mezi farností a rodinou

Vydání: 2008/8 Únor 1948, 19.2.2008, Autor: Pavel Motyčka

Příloha: Doma

V „manilské hymně“ se zpívá: „Všichni jsme jedno tělo, spojil nás Ježíš, nikdo není sám.“ Tato slova inspirovaná Písmem svatým vyjadřují základní rozměr církve, která vždy byla, je a bude společenstvím. V dnešní době, která do popředí staví jedince, vyznívá tento citát stále aktuálněji. Je potěšitelné, že v českých a moravských farnostech najdeme kromě tradičních společenství mládeže i skupiny, ve kterých se snaží spojit senioři, lidé se zájmem o katechismus nebo růženec, případně maminky na mateřské dovolené. A právě o posledně jmenovaných bude v této reportáži řeč.
Společenství maminek v Kroměříži ve farnosti svatého Mořice funguje již řadu let. O tom, že v místní církvi hraje důležitou roli, svědčí slova správce farnosti otce Josefa Říhy: „Společenství maminek představuje život a spojovací most mezi farností a rodinou – domácí církví. Společenství nemá význam jen pro maminky, ale také pro jejich ratolesti, které se zde mohou poznat a začít zjišťovat, že ve farnosti nejsou samy.“
Dobrou duší celého společenství je paní Iva – maminka pěti dětí. „Když jsme se před patnácti lety přistěhovali do Kroměříže, byla jsem úplně sama,“ vzpomíná na své začátky. „Ve farnosti se naštěstí v tu dobu scházely tři maminky, které mě mezi sebe pozvaly, takže jsem ve městě nezůstala ztracená. Představa, jak si žena na mateřské v novém městě najde přátele – když téměř na nic nemá čas – ve mně předtím vyvolávala obavy. To se ale s pomocí nových kamarádek vyřešilo.“
Díky aktivitám paní Ivy se společenství stalo zázemím především pro ty maminky, které z města nepocházejí. Dnes jich na setkání chodí zhruba deset. Některé se do Kroměříže s celou rodinou přistěhovaly, jiné přivdaly nebo odešly za pedagogickou prací na místní Arcibiskupské gymnázium. Nicméně všechny se shodují, že úterní setkání jsou pro ně již neodmyslitelnou součástí života. Dokládají to slova paní Elišky, maminky tří dětí: „Jako má někdo kulturní večery, já mám kulturní dopoledne každé úterý při našem setkání. A přitom nemám výčitky, že jsem někam odložila děti. Je super, že setkání jsou vždy ve fixní dobu a na stejném místě. Člověk tak nad tím aspoň nemusí moc přemýšlet.“
Co může takové společenství přinést a nabídnout? Proč se účastnit jednotlivých setkání? Vysvětlení paní Petry, maminky osmiměsíčního Petříka, zní jednoznačně: „Je dobré, že si během setkání můžeme vyměnit zkušenosti, co se týče stravy, zdravotní péče nebo výchovy. Také je fajn, že jsme chvilku spolu a nezůstáváme samy doma.“ Zázemí ve společenství našla i paní Marie, maminka šestiměsíčního Vojtíška. „Díky našim setkáním mám příležitost vypadnout z denního stereotypu, kterému se člověk brání, ale přesto doma je. Je také dobré sledovat jiné děti, jak vyrůstají. Mohu se tak těšit na to, co přijde i u vlastního dítěte, až bude starší. Je také hezké, že většina z nás má nějakou vazbu k Arcibiskupskému gymnáziu,“ říká.

Společné starosti
Zajímavý pohled na společenství se naskýtá z druhé strany – od manželů a otců. Za všechny názor pana Vojtěcha: „Je důležité, že manželky starosti s dětmi prožívají společně. De facto to pomáhá i mně, protože se dovídám, jak řeší stejné problémy jinde. Nebýt tohoto společenství, hrozilo by naší rodině, že zůstaneme odkázáni sami na sebe.“
Již staří filozofové konstatovali, že člověk je bytost společenská. Jen ve společenství lidí můžeme hledat prostor pro svoji realizaci, naplnění, ale i duchovní růst a zrání. Zdravé společenství potřebují především děti, které si vytváří základní návyky a dovednosti. To také dokládají slova paní Ivy: „Dnes se klade důraz na to, že dítě musí být na zdravém vzduchu, jíst zdravé potraviny, musí mít zdravý míček bez ftalátů, ale nikdo se nestará o to, zda dítě žije ve zdravém lidském prostředí. To my v našem společenství ale považujeme za nejdůležitější.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay