Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008, Autor: Zita Chalupová

Poslanec za KDU-ČSL Tomáš Kvapil patří mezi největší propagátory prorodinné politiky. Zeptali jsme se jej, zda si myslí, že od ledna platící reformy život českým rodinám zpříjemňují, nebo spíše ztrpčují.

Myslíte, že se od 1. ledna 2008 žije českým rodinám lépe než dřív?
Lépe se jim nežije, ale myslím si, že se situace po 1. lednu nezhoršila natolik, jak se mnozí domnívají a jak to někdy líčí i média.
Byla to přece KDU-ČSL, která prosadila zvýšení rodičovského příspěvku, jak se mezi lidmi říká – mateřské. Jak cítíte současnou změnu?
KDU-ČSL byla proti snížení mateřské. Podařilo se nám návrh vlády alespoň zmírnit. Ovšem na druhé straně jsme dosáhli úspěchu v daňové oblasti, a sice v daňových úlevách. Současný trend usiluje o přesunutí pomoci z oblasti dávek do oblasti daňového zvýhodnění, aby to mohl využít jen ten, kdo pracuje. Hlavní snaha je motivovat lidi, aby pracovali a nežili na úkor ostatních. Letošní rok tedy neznamená, že budou početnější rodiny znevýhodněny. Slevy na dani jsou poměrně výrazné, dost se liší od předchozí úpravy. Například loni si mohl daňový poplatník odpočítat 7 200 korun, letos už to bude 24 840 korun, sleva na manželku, která je doma, byla ještě v loňském roce 4 200, od letoška je to také 24 840 korun. Na dítě bylo možno uplatňovat slevu 6 000, od 1. ledna 10 680 korun. To jsou, myslím, poměrně velké peníze, které mohou rodině pomoci.
Pár let existovalo takzvané společné zdanění manželů, které právě rodinám, kde vydělával jen jeden a druhý se staral o dítě, výrazně pomáhalo. Proč bylo zrušeno?
Bohužel se nám nepodařilo je zachránit a je to velká škoda, bylo to výborné prorodinné opatření. To je důsledek rovné daně, kterou prosazuje ODS. Ovšem KDU-ČSL přišla s jiným návrhem, který by to mohl kompenzovat, a sice s možností dobrovolného společného důchodového pojištění manželů. V důchodovém systému existuje podobná progrese jako v předchozím daňovém systému, takže by toto opatření mělo mít velký smysl. Manželé by jeho uplatněním mohli v důchodovém věku získat až 30 tisíc korun ročně. Podařilo se nám také „zachránit“ možnost dřívějšího odchodu do důchodu pro ženy, které vychovaly děti. Zrušení navrhovalo ministerstvo práce, pro nás to však bylo naprosto nepřijatelné.

Prorodinné politice příliš nenahrává současná orientace společnosti na individualismus a svým způsobem i sobectví. Ani celková atmosféra není rodině nijak nakloněna. Jakým způsobem by stát mohl pomoci ke změně?
Naše politika soustředěná na rodiny s dětmi je soustavná. Já osobně vidím rodinu jako základní jednotku státu i v oblasti ekonomické. Dnes je společnost skutečně velmi individualistická a nemá pochopení pro rodinné vazby. Říká se často „pořídím si dítě“, jako by to bylo totéž co pořídit si auto, pračku nebo kočku. Tak já to rozhodně necítím. A přitom i náš Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 – pozn. red.) je rodině nakloněn. Myslím, že primárním úkolem politiků je usilovat o to, aby bylo ve společnosti vytvořeno příznivé klima pro rodinu. Teprve na druhém místě je ekonomická podpora.

K tomuto klimatu patří i stále existující diskriminace žen s malými dětmi, například když se po skončení mateřské chtějí vrátit zpět do práce…
Bohužel tato diskriminace stále existuje. Zaměstnavatelé si přitom neuvědomují, že vlastně dělají chybu. Poukazují na to centra pro rodinu všude v republice, ve světě je to již dávno známá věc. Žena, která se několik let starala o domácnost a o děti, má vynikající předpoklady být dobrou manažerkou. Je asertivní a přitom trpělivá, umí naslouchat, organizovat si čas – to všechno jsou přece pro výkon jakéhokoli povolání žádoucí kvalifikace. Obecně se jim říká rodinné kompetence.

Ve světě existují podniky a zaměstnavatelé, kteří si to uvědomují a často těmto ženám vycházejí vstříc i jinak – třeba zřízením školky přímo na pracovišti. Dalo by se něco takového u nás ovlivnit třeba daňovým či jiným zvýhodněním podniků?
Myslím, že by se mělo začít u napravování onoho klimatu vstřícného k rodině. Teprve pak mohou nastoupit ekonomická či jiná opatření, ale daňové úlevy pro takové zaměstnavatele bych si uměl představit. Ono navíc nejde jen o školku na pracovišti, ale také třeba o kratší pracovní úvazky. Právě v souvislosti s nimi je důležité prosazení společného důchodového pojištění, protože kratší pracovní úvazek znamená menší plat, a tudíž vliv na pozdější výši důchodu. Ovšem pro klima více příznivé rodině se taky snažíme něco dělat. Jsem předsedou Stálé komise pro rodinu při Poslanecké sněmovně a podle vzoru soutěže Vesnice roku připravujeme soutěž Obec přátelská rodině. V ní se budou hodnotit aktivity obcí, které vycházejí vstříc rodinám: jestli tam funguje mateřské nebo rodinné centrum, jestli jsou v obci bezbariérové přechody a přístup na obecní úřad, dětské hřiště, jestli obec poskytuje slevy pro rodiny ve svých zařízeních, při placení za odpady, jestli má komisi pro rodinu, zda se starosta s rodinami setkává a zajímají ho jejich problémy… 15. květen patří mezi významné dny ČR jako Den rodin, a právě v tento den budou zveřejněny podmínky soutěže. Během několika následujících měsíců se budou moci obce přihlašovat, pak proběhne vyhodnocení. Vítězné obce získají finanční ocenění na prorodinná opatření na svém území. Bude to první ročník a chceme, aby se soutěž konala každým rokem. Bude samozřejmě diferencována do kategorií podle velikosti obcí.

Před několika lety obce a města zrušily s poukazem na stále menší počet rodících se dětí mnoho jeslí, školek a škol. Dnes ovšem populační křivka zase stoupá, protože děti mají lidé narození v 70. letech. A chybějící školská zařízení jim moc život neusnadňují…
To máte pravdu, ale správa těchto zařízení je plně v kompetenci zřizovatelů, tedy měst a obcí, takže s tím nelze shora mnoho nadělat. Ministerstvo práce se však přece jen snaží reagovat: v rámci novely živnostenského zákona by měla vzniknout nová živnost – žena v domácnosti, která se stará o děti, jde o takzvanou denní matku. Ženy by si tak mohly legálně vydělávat hlídáním dětí.

Rodiny se mohou cítit ohroženy též zavedením poplatků ve zdravotnictví. Stále se mluví o tom, že by lidé chtěli mít zdravotnictví zadarmo. Ale přece zdravotní pojištění i další peníze, které jsou do zdravotnictví přerozděleny, pocházejí z daní občanů. Máte za to, že jsou poplatky správné?
Samozřejmě že zdravotnictví není zadarmo, lidé je platí – ať už prostřednictvím pojištění nebo daněmi. Tohle zavedené poplatky neřeší, jde o poplatky regulační. Proti těm námitky nemám, nemyslím, že by 30 korun mohlo někoho zruinovat. Jisté je, že je nutná celková reforma. Ovšem KDU-ČSL zásadně nesouhlasí s privatizací zdravotních pojišťoven nebo s transformací fakultních nemocnic na akciové společnosti, respektive s jejich následným prodejem. To je podle nás nebezpečné. Tyto společnosti mají existovat kvůli zdraví člověka, ne pro vydělávání peněz. Mylný je také fakt, že v nemocnici musejí platit i novorozenci. Novorozeně není nemocné, nepřichází zvenčí, ono se tam prostě narodí. Ministr měl tuhle chybu hned napravit nějakým metodickým pokynem. Bohužel se to nestalo, takže teď to bude nutné řešit opravou zákona.

Nemyslíte si, že je u nás ohrožena prestiž rodiny jako takové?
Asi je. A proto se i samy rodiny musí ozývat. U nás má 120 tisíc rodin (to je osm procent všech rodin) tři a více dětí, což činí 17 procent všech dětí. To je velký přínos pro celou společnost. Bylo by třeba, aby se tyto rodiny začaly cíleně zapojovat do obecních aktivit, aby trvaly na různých úlevách pro rodiny, aby se jejich členové angažovali v rodinných či mateřských centrech, v obecních komisích pro rodinu… To vše pak může pomoci začít měnit smýšlení české společnosti o rodině. Musí to být jak úsilí politiků, tak lidí zdola.