Modlit se a jednat solidárně
Vydání: 2019/24 Vstoupili do křesťanské dospělosti, 11.6.2019
Příloha: Perspektivy 24
Čtyři roky po vydání encykliky Laudato si’ jsou sociální a ekologické problémy, k jejichž řešení encyklika vyzývá, čím dál tím palčivější. Vyvolávají po celém světě vlny solidarity, jichž se účastní lidé věřící i nevěřící.
Thomas Moritz se třikrát týdně modlí růženec „za klima“ u trojičního sloupu na hlavním náměstí v rakouském Klagenfurtu. V jeho modlitbě jsou zahrnuti obyvatelé chudých částí světa, na které účinky změny klimatu už nyní tvrdě dopadají, ale také všechny děti, které ponesou tíhu důsledků našich nynějších rozhodnutí. Snímek Betty Quast
Když v roce 2001 Jan Pavel II. jako první papež v dějinách použil výraz „ekologické obrácení“ a vyzýval katolické křesťany, aby rostoucí ekologickou vnímavost, kterou pozoroval ve světě, podporovali, bylo již na stavu světa zřetelně patrné, že v něm lidé nehospodaří dobře. S postupem času je čím dál zjevnější i to, že způsob, jimž lidé zacházejí se světem, ohrožuje i lidstvo samotné. Zpráva Organizace spojených národů z října 2018 ukazuje, jak změna klimatu, způsobená životním stylem v bohatých částech světa, již nyní připravuje miliardy lidí v nejchudších oblastech o domovy, zdroje obživy a vody. A varuje, že nedojde–li v bohatých oblastech během několika málo let k radikálním změnám, jako je úplné opuštění spalování fosilních paliv a velké omezení spotřeby masa z krmného dobytka, začnou účinky změny klimatu, které zatím dopadají nejhůře na obyvatele chudých zemí, tvrdě pociťovat všichni. I ti nejbohatší. Lidské sobectví, jehož projevem je neomezená, stále rostoucí spotřeba v privilegovaných částech světa, se tak ukazuje být hříchem proti Bohu, proti lidem i proti sobě, neboť nejen uráží Stvořitele a těžce poškozuje bližní, ale nakonec se obrací i proti tomu, kdo se mu oddá.
Hluboký rozpor
Environmentální problémy, jimž lidstvo čelí (jako je oteplování planety a s ním související extrémní klimatické jevy, vymírání volně žijících živočišných druhů, ztráta biologické rozmanitosti a z ní vyplývající ohrožení potravinového bezpečí lidstva), se při bližším zkoumání ukazují jako projevy určité hodnotové orientace. Jako důsledky způsobu, kterým jsme se naučili jako společnost vnímat sebe a svět. Zvykli jsme si oddělovat od sebe různé otázky, abychom je mohli jednotlivě lépe uchopit, ale přitom jsme ztratili ze zřetele celek, předivo vztahů a souvislostí.
V katolické církvi si dlouhodobě uvědomujeme naléhavost potřeby chránit lidský život od početí, zatímco péče o svět, který je Božím darem, zjevením Boží krásy a prostředím, do nějž se nově počatí lidé rodí, byla dlouho opomíjena. Skutečnost, že církev má odpovědnost ke stvořenému světu jako celku a má povinnost ji uplatňovat ve veřejném prostoru, připomněl papež Benedikt XVI. v odstavci 51 encykliky Caritas in veritate. Církev je podle něj povinna nejen chránit půdu, vodu a vzduch jako dary stvoření, které patří všem, ale především chránit lidstvo před sebezničením. Benedikt XVI. poukazuje na „hluboký rozpor“, který spočívá v tom, že se jeden soubor povinností prosazuje a jiný zanedbává – a předjímá tak koncept „integrální ekologie“, který se pak stal ústředním pojmem encykliky Laudato si’ papeže Františka. Skrze ni papež František volá k úplné proměně myslí a srdcí, k obrácení od dílčích pohledů k ekologické vizi člověka, stvoření a Stvořitele.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
SVĚTLA JAROŠOVÁ
Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
