Mniši vaří pivo odjakživa
Vydání: 2020/30 Pouť za Turínským plátnem, 21.7.2020, Autor: Tomáš Kutil
Pivovarnictví je s kláštery spjato od samého počátku řeholního života. Pro mnichy (a nejen pro ně) bylo pivo nápojem, který díky převaření neobsahoval nebezpečné bakterie a byl i zdrojem výživy, zvláště v době postu. Řada klášterních pivovarů přetrvala dodnes nebo byla obnovena a o jejich produkty je velký zájem.
Přehlídka trapistických piv z Belgie, Rakouska, Nizozemska, USA a Itálie s roky založení tamních pivovarů. Repro KT
Dobré jméno mají především belgická klášterní piva, nejznámější z nich jsou trapistická. Ale ani české klášterní pivovary nezůstávají pozadu. Na této dvoustraně jsme se zaměřili na nejstarší z nich – břevnovský a dva církevní – litoměřický a neratovský. Pivo se ale vaří také v Klášteře Želiv, na Strahově či v Předklášteří. Jejich novodobá historie spadá do posledních let – například neratovský „benjamínek“ vaří pivo teprve tři roky.
Pivo se prodává už tisíce let, první zmínky pocházejí již z doby 2 500 let před Kristem ze starověké Mezopotámie. První záznamy o vaření piva mnichy se pak datují do 5. století. Jejich pivo brzy získalo velkou oblibu. V době největšího rozmachu vařilo v Evropě pivo na 600 klášterů. Mniši ho využívali nejen pro svou potřebu a napojení poutníků, ale větší kláštery i jako zdroj příjmu. Některé kláštery vařily dokonce tři druhy piva – jeden pro sebe, druhý na prodej a třetí pro chudé.
Obnovená tradice
V českých zemích začali vařit pivo nejprve benediktini, první pivovar založili roku 993 na pražském Břevnově. V roce 1140 se k nim připojili i premonstráti z nedalekého Strahova. V obou případech byla tradice přerušena, ale zároveň v posledních dvaceti letech obnovena. Strahovské pivo je znovu k dostání od roku 2000, břevnovské od roku 2012.
Kromě Česka jsou „pivními velmocemi“ Belgie či Německo, poznat je to i v klášterních pivech. V Německu je celá řada především benediktinských pivovarů, Belgie je zase spojená spíše s pivy trapistickými. Osm trapistických opatství (šest belgických, jedno německé a jedno nizozemské) dokonce v roce 1997 založilo Mezinárodní trapistickou asociaci (ITA), aby společně propagovala pivo a ochránila značku trapistické pivo před soukromými společnostmi, které nejsou spojené s kláštery. Pravá trapistická piva, ale i jiné produkty jako sýr či víno, mají na etiketě logo (viz obrázek). Z belgických piv jde například o značku Chimay nebo Westmalle. Podmínkou používání této známky je vaření piva v prostorách kláštera pod dohledem mnichů a také to, že finance z prodeje musí být použity pouze pro potřeby kláštera nebo na pomoc chudým. Asociace dnes uznává jedenáct trapistických pivovarů, kromě Belgie jsou i v Itálii, USA nebo Rakousku.
Největší pivovar na světě
Klášterní původ má i jedno z nejznámějších belgických piv – Leffe. Pivo začali v tamním premonstrátském klášteře vařit řeholníci už v roce 1240. Pivovaru stejně jako celému klášteru ale vystavila stopku Velká francouzská revoluce. V roce 1952 se produkci unikátního piva podařilo obnovit díky partnerství s vlámským pivovarem Lootvoet v Overijse. Tuto společnost později koupil mezinárodní pivovarský koncern Interbrew, z něhož postupně vznikla dnes největší pivovarská společnost na světě Anheuser-Busch InBev. Ta přenesla výrobu piva Leffe z finančních důvodů do Lovaně a podle dohody z roku 1952 pivovar platí opatství licenční poplatek.
České klášterní a církevní pivovary vaří především spodně kvašená piva, nejčastěji ležáky plzeňského typu. Svrchně kvašené speciály (např. ALE či IPA) tvoří jen menší část produkce. Naproti tomu belgická klášterní piva, především ta trapistická, jsou v pivním světě svým vlastním druhem. Jde o silnější svrchně kvašená piva, pro jejichž výrobu se často používá několik druhů sladu. Proces jejich výroby je delší a nákladnější, čemuž odpovídá i jejich cena.
TOMÁŠ KUTIL
Sdílet článek na:
