Mluvte o nás, říkají uprchlíci

Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Alena Scheinostová

Přesvědčit se na vlastní oči, jak žijí křesťané v iráckém Kurdistánu, kam utíkají před tzv. Islámským státem, se vydal tým Katolického týdeníku a Radia Proglas. „Mluvte o nás,“ shodují se místní.

Vnučka obchodníka v citadele „pomáhá hlídat“, kdo jde okolo. Erbílská citadela pochází z předkřesťanských dob a právě se velkoryse rekonstruuje. V areálu je několik expozic.

O „své běžence“ se Kurdové na bezpečném území samosprávy postarají – tak o tom alespoň sami s patřičnou hrdostí mluví. Uprchlické tábory kurdská vláda zřizuje pro miliony Iráčanů – křesťanů, jezídů, sunnitských i šíitských muslimů –, kteří prchli z území ovládaných tzv. Islámským státem.

Když během večera v restauraci, kde s Mons. Martinem Holíkem hovoříme s jedním z místních podnikatelů, už poněkolikáté vypadne proud, dostane se nám klidné odpovědi: „To je přece normální, když tu teď máme o tolik odběratelů víc!“ V Erbílu – hlavním městě kurdské samosprávy totiž narostl počet obyvatel o celé dvě třetiny. Křesťanská čtvrť Ankawa se zalidnila chaldejci, syrskými katolíky, pravoslavnými a lidmi dalších denominací, přesídlily sem celé komunity i se svými duchovními.

V novém areálu syrsko-katolické církve, kde trávíme jeden z večerů, našel útočiště také mosulský arcibiskup Yohanna Petros Mouché. Z kontejnerových buněk tu vyrostla škola, univerzita, nový kostel Panny Marie. „Je to však jenom malá náhrada za to, že moji věřící v Iráku ztratili to, čemu jsme říkali naše ‚terra‘ – posvátná země, kde jsme žili po staletí,“ shrnul arcibiskup tragédii blízkovýchodních křesťanů. Přes snahu tamních církví se křesťanské komunity v Iráku rozpadají a lidé prchají do různých světových stran.

Přímé nebezpečí křesťanům v Kurdistánu nehrozí, nejsou zde ale doma. Jazyk, zázemí, rodina – to vše zůstalo za nimi. V Kurdistánu jim podávají pomocnou ruku souvěrci – nejeden klášter či fara poskytují křesťanům provizorní ubytování a snaží se jim zajistit důstojný život. Některé zahraniční křesťanské nadace, včetně českého Nadačního fondu Generace 21, se pokoušejí situaci běženců řešit nabídkou přesídlení, jiní je podporují v místě – jako americký kazatel William Devlin, který naopak přesídlil do Erbílu, kde se zasazuje za lepší život těchto „vnitřně vysídlených“. Možnost práce pro rodiče, škola a zábava pro děti jsou nyní stejně důležité jako dodávky potravin nebo materiální pomoci, na nichž je v Iráku závislých přes osm milionů osob.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 21 18. – 24. května 2021

Jan Nepomucký i dnes ukazuje cestu

Svatý Jan inspiruje ke statečnosti a spojování břehů – znělo z Prahy i Nepomuka. Připomínky 300 let od blahořečení Jana Nepomuckého začaly slavnostmi Navalis a bohoslužbou…

celý článek


Sjednocoval církve i lidi

V čele olomoucké arcidiecéze stál jen něco málo přes dva roky, do paměti věřících se ale stihl zapsat už dávno předtím a mnoha různými způsoby. Také proto si letošní…

celý článek


Aby z dětí vězňů rostli dobří lidé

V prestižní mezinárodní soutěži sociálních projektů Sozial Marie obsadilo letos čtvrté místo křesťanské Mezinárodní vězeňské společenství (MVS) s projektem Zapomenuté…

celý článek


Těžkosti neúplných rodin rostou

Mezi nejohroženější skupiny obyvatel patřily a patří v pandemii samoživitelé. Tedy maminka nebo tatínek, kteří zůstali se svými nezaopatřenými dětmi sami.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay