Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008, Autor: Martin T. Zikmund

Velikonoce doslova na druhém konci světa strávil národní ředitel Papežských misijních děl P. Jiří Šlégr. V Papui-Nové Guinei navštívil lokality, na jejichž rozvoji se podílejí i dárci z České republiky. Smyslem jeho cesty bylo také prohloubit již existující misijní spolupráci a poznat zblízka život místních lidí.

Mohl byste popsat zvláštnosti Papuy-Nové Guiney?
Hned po příjezdu nás překvapilo velké teplo, celoroční teploty se zde pohybují kolem 30°C. Březen patří v Papui-Nové Guinei k vlhčím měsícům, ale deštivější období pomalu končilo. Přesto jsme zažili i pořádné slejváky, které nám v noci bušily do střechy, voda občas protékala i do našich pokojů a déšť nás zastihl při jízdě na otevřené korbě auta. Navštívili jsme například město Rabaul a místní arcidiecézi na ostrově Nová Británie. V roce 1994 centrum Rabaulu poničil výbuch sopky. Ze světa zmizelo letiště a všechny hlavní budovy včetně několika kostelů. Protože sopka je stále aktivní a denně vypouští do ovzduší nepříjemný prach a popel, místní obyvatelé se proti tomu brání deštníky nebo si drží u úst navlhčený ručník.

Jak vypadají projekty Papežských misijních děl na pomoc chudým lidem v Papui?
Díky překrásné krajině a velkému přírodnímu bohatství je Papua-Nová Guinea nazývána rájem. Na druhé straně se zde lidé potýkají s bídou a nouzí. Několik desítek procent populace si nemůže dovolit studovat, chybí jim finanční prostředky na lékařskou péči. Úmrtnost matek i dětí při porodu je největší v Oceánii. Na 100 tisíc lidí je zde v průměru sedm lékařů. Polovina všech dětí mladších pěti let nedostává patřičnou výživu, 70 % venkovanů nemá přístup k pitné vodě.
Proto do místních diecézí posíláme potřebnou pomoc. Mohli jsme například vidět, jak katolická nemocnice v městě Buka používá inkubátor, respirátory a řadu dalších věcí, na které přispěli dárci z ČR v rámci projektů Papežského misijního díla dětí. Ve školách jsme mohli vidět cisterny na vodu pořízené z darů štědrých lidí z ČR.

Jak a čím žije místní církev, jak probíhá život farností?
Lidé berou víru jako něco samozřejmého, mnoho se jich účastní života jednotlivých církevních společenství. Členy katolické cír-kve je necelých 40 % populace. Protože je zde církev stále hodně mladá – nejstarší diecéze existuje jen několik desítek let – počet místních kněží a povolání nestačí pokrýt zdejší potřeby. Tuto situaci řeší systematickou výchovou katechetů a dalších laiků, kteří se po dosažení patřičného vzdělání starají o chod farností. Nejsou to jednotlivci, ale týmy zhruba pěti lidí, přičemž každý z nich má přesně určené pole působnosti od místního kněze. Ten mnohdy stihne farnost navštívit jen několikrát za rok. Tým farnosti (podobně jako naše farní rady) připravuje místní věřící na přijetí svátostí, vede bohoslužby slova, obstarává službu nemocným, podávání svatého přijímání a podobně.

Jak zde vypadá mše svatá, má nějaká liturgická specifika?
Účast na nedělní mši svaté je pro místní věřící samozřejmou věcí, nestává se, že by ji někdo vynechal. Mše svatá trvá obvykle hodinu a půl až dvě hodiny. Když je větší slavnost, protáhne se. Například obřady Velkého pátku trvaly v jedné farnosti sedm hodin. Domorodci hezky zpívají, mají smysl pro rytmus. Protože je zde patrná silná příslušnost ke stovkám nerůznějších kmenů, snaží se vkládat do liturgie jim blízká gesta a symboliku. Například průvod s evangeliářem během obřadů velikonoční vigilie dokázali obohatit hrou na bubny, živým tancem, zpěvem a při tom všem neslo šest mužů na ramenou ozdobenou loď s pádlujícím dítětem. Tento průvod připomíná příchod prvních misionářů, kteří sem přinesli dar Božího slova. Místní lidé rádi dělají procesí s křížem od vesnice k vesnici. Ministrovat jsme viděli chlapce i děvčata. Na první pohled je vidět, že jejich kostely a kaple jsou velice prosté. Často nemají okna a osvětlení, podlaha je z udusané hlíny nebo v lepším případě z betonu, často sedí na zemi nebo na obyčejných dřevěných lavičkách. Do kostelíků se nemohou všichni ani vejít, proto někteří sledují, co se děje uvnitř, skrze otvory či pletivo ve stěnách. Mají velkou úctu k posvátnu a je obdivuhodné, že i děti vydrží v klidu několik hodin.

Angažují se Papežská misijní díla také při podpoře teologického studia?
Například v arcidiecézi Rabaul se přispělo nejen na stavbu katedrály, ale i na formaci katechetů. Hlavně však Papežská misijní díla podporují více než stovku bohoslovců v místním semináři. Počet povolání se Bohu díky každým rokem zvyšuje, což však znamená i větší finanční asistenci.

Jak církev bojuje s negramotností?
Misijní činnost na Papui-Nové Guineji s sebou kromě péče o duchovní hodnoty přináší lepší zdravotnickou péči a vzdělání. Zhruba sedmdesát procent všech škol je zde katolických – patří mezi nejkvalitnější, lidé je vyhledávají a děti se v nich rády učí. Stálým problémem je nedostatek místa pro všechny zájemce. I knihovny, kostely, noclehárny nebo kabinety se často mění v učebny, aby se vzdělání dostalo co největšímu počtu zájemců. Jsem rád, že jsem mohl vidět, jak dobře je pomoc – i z Česka – využívána. Jsem také rád, že místní lidé nesedí s rukama v kapsách, ale snaží se podle svých možností přispět vlastní spoluúčastí.

Jaký bude konkrétní výstup z vaší cesty do Papuy-Nové Guiney?
Chtěli bychom s touto tematikou připravit Misijní kalendář na rok 2009, hodinový Misijní magazín v TV Noe, cyklus cestopisného vyprávění v Radiu Proglas, zářijové číslo časopisu DUHA, putovní výstavu, filmový dokument a další prezentace.

Jak nejlépe mohou čtenáři KT pomoci potřebným na Papui?
Na prvním místě je to modlitba, obětované utrpení a skutky lásky. Naše děti (nejlépe ve skupinkách či třídách) mohou namalovat přáníčka pro děti z Papuy. První várku přáníček od našich dětí z Misijních klubek jsem tam už dovezl a zdejším dětem se velice líbila. Slíbily, že pro nás také něco vyrobí. Budeme vděčni všem, kteří finančně pomohou. Číslo účtu je 72540444/2700, variabilní symbol 40, do poznámky je třeba připsat PNG. Peníze budou do Papuy poslány na podporu projektů pro trpící a strádající děti. Lidé z Papuy jsou českým dárcům velice vděčni a modlí se za ně. Mohu s jistotou říci, že v této vzdálené zemi máme blízké přátele.

Papežská misijní díla, 543 51 Špindlerův Mlýn 33, tel. 499 433 058, info@misijnidila.cz, www.misijnidila.cz.