Milník na nekončící cestě

Vydání: 2022/21 Papež vybral pražského arcibiskupa, 17.5.2022, Autor: Ondřej Elbel

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava) pokračuje v modernizační a evangelizační cestě, kterou zahájil Druhý vatikánský koncil.


Úkol reformovat kurii byl jedním z hlavních témat konkláve, které v roce 2013 rozhodovalo o novém papeži. Stal se jím Jorge Bergoglio, který přijal jméno František. Snímek ČTK

„Reforma je výstupem z dlouhé kolegiální cesty, která začala ještě před Františkovým zvolením na papežský stolec,“ přibližuje český kněz Jaromír Zádrapa, který působí ve Vatikánu v Papežské radě pro jednotu křesťanů. Reformu zavádí dokument, papežská konstituce „Praedicate Evangelium“ (Hlásejte evangelium). Na starost ho měla Rada kardinálů, poradců papeže, kterých je nyní sedm (proto tzv. C7) napříč kontinenty. Patří do ní např. honduraský kardinál Maradiaga, jehož poznámky představí jeden z článků na této dvoustraně. Na reformě se podílely samozřejmě i stávající úřady Vatikánu, biskupské konference a četní odborníci. Na nutnou potřebu zlepšit organizaci Vatikánu upozorňovaly mimo jiné finanční skandály nebo úniky důvěrných informací.

Není náhodou, že papež František nechal dlouho očekávanou reformu zveřejnit (ovšem k překvapení všech) v sobotu 19. března 2022. Bylo to přesně devět let po jeho papežské inauguraci. „Bezpochyby chtěl tímto datem vyjádřit, že text vychází z toho, co od něj kardinálové požadovali uvnitř konkláve,“ komentoval pro francouzské křesťanské rádio RCF teolog z Katolického institutu v Paříži P. Luc Forestier.

Mnoho zásadních změn uvedl papež František v život už v letech před zveřejněním samotné reformy. Nové struktury se dříve dočkala například Kongregace pro nauku víry, papež také založil nová dikasteria (lidově vatikánská ministerstva) a jiná sloučil. Od 5. června se bude kurie skládat ze Státního sekretariátu, šestnácti dikasterií, tří justičních a šesti ekonomických orgánů a dalších úřadů (ty zodpovídají např. za správu papežského domu, papežské obřady nebo vatikánské archivy).

Podle P. Zádrapy je proměna (nejen) dikasterií projevem Františkovy touhy po synodalitě, po společném putování celé církve čili i rozhodování v ní: „Věřím, že styl synodality se bude stále více rozvíjet, protože je pro toto období klíčový a má řídit naše cíle a způsob svědectví. V tomto smyslu by se měla vykládat i práce na zefektivnění dikasterií – tedy snížení jejich počtu, sjednocení těch s podobnými účely a zefektivnění práce“ (čili menší počet úřadů bez snížení kvality) – vysvětluje český kněz. Nedávným změnám ve finanční správě se věnuje další z textů této dvoustrany.

Už před vyhlášením reformy se také dostalo několik žen do důležitých kuriálních úřadů. „Ukotvení v konstituci Praedicate evangelium znamená, že tyto změny už nebudou mít charakter jednorázových rozhodnutí, ale dostanou systémovou oporu,“ shrnuje v polském Tygodniku Powszechnem jeho editor Edward Augustyn. Vyhlášením reformy změny tedy nezačaly, ale ani nekončí. To zdůrazňuje britský vatikanista Austen Ivereigh v rozhovoru pro KT na str. 13.

Podsekretář Papežské rady pro legislativní texty a znalec církevního práva P. Markus Graulich SDB v článku pro německé katolické noviny Tagespost vyjmenovává tři základní roviny reformy. Zaprvé vstupuje do popředí misijní charakter církve. Nejvyšší postavení mezi úřady či ministerstvy získává nové Dikasterium pro evangelizaci, v jehož čele bude stát přímo papež.

Druhým pilířem je podle Graulicha důraz na osobnostní profil pracovníků kurie. Kromě profesionality se od nich očekává, že budou dbát o svůj duchovní život a přistoupí k práci ve Vatikánu jako ke službě celé církvi. Při výběru kuriálních zaměstnanců se má brát větší ohled na rovnoměrnější zastoupení kontinentů. Nutnou podmínkou k vedení úřadů už nebude kněžské či biskupské svěcení, ale křest a pověření papežem. Reforma tak potvrzuje, že se vedení mohou ujmout i řeholníci, řeholnice a laici.

Třetím bodem je pak podle Graulicha větší zapojení všech biskupů: „Papež František víc než jeho předchůdci zdůrazňuje, že Římská kurie nepatří pouze Svatému otci, ale všem biskupům a věřícím. Nestojí mezi papežem a biskupy, ale slouží oběma, a proto musí pracovat spolu s biskupy a jejich konferencemi. Praedicate Evangelium zmiňuje biskupské konference na více než 60 místech s tím, že s nimi má kurie více spolupracovat a zvětšit tak jejich potenciál.“ Odborně to lze shrnout slovem subsidiarita, což značí přesun kompetencí na nižší úroveň, co nejblíže místu, o kterém se rozhoduje.

ONDŘEJ ELBEL

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay