Mikulovské loučení s horlivým knězem

Vydání: 2010/48 Začíná advent, 25.11.2010, Autor: Václav Štaud

Společenství věřících, které se přišlo v sobotu 20. listopadu rozloučit s mikulovským proboštem Stanislavem Krátkým, bylo mnohonásobně širší než oblast tamějších farností, kde byl farářem a představeným kapituly. Kostel sv. Jana tak všechny, kteří chtěli zemřelému projevit obdiv a vděčnost, vůbec nestačil pojmout.

Pohřební mši sv. se stovkou kněží sloužil pražský pomocný biskup Václav Malý. Bohoslužbu označil za shromáždění radosti s odkazem na velké množství sester a bratří, které P. Stanislav Krátký přivedl svou pastýřskou horlivostí ke Kristu. Generální vikář brněnské diecéze P. Jiří Mikulášek, který se loučil jménem biskupa Vojtěcha Cikrleho a brněnské kapituly, zesnulého mimo jiné označil za kněze radostné víry. Spolubratr z let aktivního působení ve skryté církvi během totality, biskup Jan Blaha, odmítl ve svém vystoupení užívaný název podzemní církev, protože se podle jeho názoru jednalo o misii. V ní Stanislav Krátký podle něj vynikal hlavně neutuchajícím zapálením pro Ježíše, s nímž lidi obracel a křtil. Za okruh nejbližších přátel vystoupil bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu František Halas. Připomněl, že to byl právě P. Krátký, kdo mu dal podnět k náročnému překladu Jeruzalémské Bible. K duchovnímu synovství probošta Stanislava se poté přihlásil P. Norbert Badal. Přečetl také dopis pražského arcibiskupa Dominika Duky, v němž poděkoval tomuto zesnulému biskupovi skryté církve za příklad odvahy a za podíl na vzniku řady kněžských a řeholních povolání. Slzy dojetí nezakrývala Marie Levíčková z Brna, jíž byl P. Stanislav Krátký duchovním vůdcem více než 60 let. „Poznala jsem ho v hodinách náboženství jako sedmileté dítě a kromě času jeho věznění jsme pak spolu nikdy neztratili intenzivní kontakt. Ve chvílích dobrých i zlých posiloval celou moji rodinu, rok co rok jsme se s manželem těšili na jeho úžasná předvelikonoční duchovní cvičení. Se slovy víry, naděje a lásky, která byla tolik potřebná za totality, mezi nás nepřestal přijíždět ani s příchodem svobody. Vím, že naše skupina, kterou vedl blíž k Bohu, byla jen jednou z mnoha. Dobrý Bůh jej jistě odmění za jeho nasazení. Ale bude nám moc chybět,“ dodává Marie Levíčková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 19. – 25. ledna 2021

Nemluvit nebeským nářečím

Jak přinášet Ježíšovo poselství dnešním lidem? „Jak se k nim dostat, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli? Ano, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli?“ trápilo už před…

celý článek


Začalo očkování nejzranitelnějších

Mezi prvními naočkovanými proti covidu-19 byli minulý týden lidé s mentálním a kombinovaným postižením z charitního Domova svaté Rodiny v Praze-Liboci, ale nejen tam. Jak…

celý článek


Kde křesťané spolupracují

Jak se ve vaší službě daří spolupráce křesťanů? Zažíváte při ní jednotu? Na prahu Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsme se zeptali aktivních věřících z různých církví.

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay