Mezi fotbalem a modlitbou
Vydání: 2019/22 Páteční večer patřil Noci kostelů, 28.5.2019, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 22
Kam na prázdniny? Bezradná otázka nejednoho rodiče, který by rád své odrostlejší ratolesti vyslal „do světa“. Rád by jim dopřál nové zkušenosti, neotřelá setkání, nečekaná dobrodružství. Odpověď zní: Nechoďte daleko a neobjednávejte nic drahého. Zaklepejte na klášterní dveře.
Oblíbené jsou také tábory u sester dominikánek. Snímek archiv České kongregace sester dominikánek
Když se na volejbalovém hřišti řeholnice napřáhne pro míč, rozvlní se její hábit a ona povyroste. A jindy, když se ve své službě sklání nad nemocným a slouží jeho potřebám, jako by jí ubylo. Sestry vědí, kdy přidat na síle a v jakých chvílích se naopak umenšit.
A právě děti či dospívající potřebují vnitřní sílu řeholnic a řeholníků vidět nejvíce. Řada kongregací proto zve skupiny i jednotlivce, nabízí víkendové pobyty, duchovní cvičení, a hlavně letní tábory či setkání pro mládež. Rodičům, kteří přemýšlejí, kam o letních prázdninách vyslat své dítě, se tak nabízí jedinečná příležitost.
Od táborů nejrůznějších volnočasových organizací se čas strávený v klášteře výrazně liší. Letní návštěvníci mají možnost poznat řeholníky v každodenních situacích, ověřit jejich vnitřní motivaci a zápal pro Krista. Jde o klíčovou duchovní formaci, kterou případné přednášky či duchovní cvičení mohou jen doplnit. Nejde tu o hru, převleky a nacvičené role. Opravdovost pak prověří i časté pracovní nasazení v domovech pro seniory či jiných sociálních službách, při obnově zahrady či komunitního domu. Děti tak mohou vidět i plody své práce, mnohdy sladší než čokoládové medaile na obvyklých prázdninových táborech.
Nejprve fotbal, potom pohřeb
„Tenkrát jsme hráli na hřišti za Domem sv. Anežky fotbal. Jedna ze sestřiček byla v bráně a dodnes nezapomenu na to, jak dokázala s vtipem využít výhody hábitu: nebylo možné poslat míč do sítě,“ vzpomíná dnes už čtyřicetiletá Klára Zahradníčková na někdejší dívčí pobyt v domově Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny na Velkém Újezdě. Skupinky dívek sem léta jezdí na několik letních dní, vyplněných jak péčí o klienty v Domově sv. Anežky, tak duchovně-sportovním programem zajišťovaným sestrami františkánkami.
„Ten den jsme se ještě večer sešly se sestrami při společné modlitbě ve společenské místnosti,“ vzpomíná Klára Zahradníčková. „Obvykle jsme četly, něco kreslily nebo pletly. Ten večer byly ale sestry nezvykle vážné, my naopak po fotbale ještě veselé. Ale hned jsme zvážněly, když jsme se dověděly, co se děje: zdravotní stav jedné z oblíbených starších klientek v Domově se zhoršil. Tehdy mě doslova ohromilo, s jakým klidem, úctou a odevzdáním dokážou tyto sestry přistupovat k zásadním životním momentům. Bylo to moje první setkání se smrtí,“ dodává Klára Zahradníčková s tím, že právě tato zkušenost jí pak v dalším životě pomohla vyrovnat se s tíhou při odchodu blízkého člověka. Na mír a pokoj v srdcích sestřiček nešlo zapomenout.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
Sdílet článek na:
