23.–29. dubna 2024
Aktuální
vydání
17
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Meditace jako obohacení modlitby

26. 5. 2020

|
Tisk
|

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci P. LAURENCE FREEMAN OSB. Hovořili jsme o meditaci, předsudcích i předávání víry dětem, o tématech aktuálních i v době pandemie.

Vydání: 2020/22 Poděkování papeži ze světa i od nás, 26.5.2020, Autor: Alena Scheinostová


Jsou katolíci, kteří mají pocit, že meditace není doopravdy křesťanská, že je to „něco buddhistického“ nebo něco vneseného do církve zvenčí. Ale to není pravda. Křesťanská kontemplativní modlitba sahá až do prvních staletí církve, k pouštním otcům a monastické tradici. Nacházíme ji u velkých učitelů modlitby, jako jsou sv. Jan od Kříže a sv. Terezie Veliká. Se Světovým společenstvím pro křesťanskou meditaci (WCCM) usilujeme už přes čtyřicet let o to, aby křesťané dneška znovuobjevili kontemplativní rozměr modlitby a na tuto mnohasetletou tradici navázali. Aby ji poznali ne jako akademický fakt, nýbrž jako něco, co mohou praktikovat, co může dělat každý – já, vy, vaše děti, kdokoli a v každém stavu.
Meditace je jednou z forem modlitby a jiné podoby modlitby nemá nahradit. Mnoha lidem ale modlitební praxi velmi obohacuje. A například tady v České republice je o tento způsob modlitby velký zájem, a to i mezi lidmi mimo oficiální církev. Vzpomínám si, jak jsme tu před několika lety vedli kontemplativní exercicie s Mons. Tomášem Halíkem a kanadským profesorem Charlesem Taylorem a na konci nás jeden z účastníků dojal poděkováním: „Já nejsem křesťan, ale mnohem víc teď chápu, co to to křesťanství je.“ Lidé v sekularizované společnosti po kontemplaci často silně touží, a když přijdou na to, že je této praxi může učit právě i křesťanství, že je to součást naší modlitební tradice, je pro nás pak mnohem jednodušší ukazovat jim také obsah naší víry.
Proč západní církev ztratila svůj kontemplativní rozměr, by bylo na hlubší výzkum. Podle mě tu hraje hned několik faktorů. Jednak jsme od středověku postupně vyhradili kontemplativní život pouze některým řádům, zatímco teologii jsme učinili intelektuální disciplínou a z kontemplativních komunit a klášterů ji přestěhovali na univerzity. Tak se nauka o víře stala výsostně akademickou záležitostí oddělenou od modlitby a víra sama se začala víc a více sdělovat jen intelektuálním, teologickým jazykem. Začali jsme se starat hlavně o věrouku, ortodoxii, velká slova – a pozapomněli na rozdíl mezi věroukou a živou vírou. Víra je žitý osobní vztah s Kristem, věrouka způsob, jak jej vyjadřujeme. A to, co nás spasí, je víra.
Za reformace se pak kontemplativní praxe dostala ještě více na okraj, protože to bylo cosi příliš katolického a celá katolická církev byla jaksi podezřelá. A pro tehdejší katolíky zase byla čímsi příliš osobním, co akcentovalo přímé osobní spojení mezi Bohem a jedincem a upozaďovalo roli církve. Duch však vanul, a nakonec se v čase Druhého vatikánského koncilu sv. Jan XXIII. rozhodl zase rozproudit v církvi duchovní život naplno a požádal řeholníky, aby vyšli z klášterů a kontemplativní modlitbě začali vyučovat.
Ano, tak jsme to začali dělat. Lidé jako Thomas Merton, můj učitel benediktin John Maine a další na tuto výzvu odpověděli a za ty desítky let jsme už všichni společně učinili velký pokrok. Křesťanská meditace už je dnes v církvi po celém světě široce přijímána a i řada biskupů nás z WCCM zve, abychom učili kontemplativní modlitbě v jejich diecézích, ve farnostech, ve školách. O kontemplaci se hovořilo i na světové synodě o nové evangelizaci, kterou svolal Benedikt XVI. v roce 2012. Anglikánský biskup a teolog Rowan Williams tam měl silnou řeč o tom, že kontemplace musí stát ve středu křesťanského života, a papež Benedikt tuto jeho myšlenku podpořil.


P. LAURENCE FREEMAN OSB (*1951) je anglický benediktinský mnich a autor duchovní literatury. Je ředitelem Světového společenství pro křesťanskou meditaci (World Community for Christian Meditation – WCCM) činného ve stovce zemí světa. Pěstuje a vyučuje meditaci inspirovanou sv. Janem Kassiánem a pouštními otci. Angažuje se v mezináboženském dialogu a mírových iniciativách, za něž byl v roce 2010 dekorován Řádem Kanady – nejvyšším civilním vyznamenáním tohoto státu. V češtině vyšly jeho tituly Křesťanská meditace (Vyšehrad 2010), Vnitřní světlo. Meditace jako čistá modlitba (Vyšehrad 2013) a nejnověji Ježíš – vnitřní učitel (Vyšehrad 2020).

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou