Po bohoslužbách k výročí Českého rozhlasu a České televize se objevila řada kritických komentářů a často až nenávistných reakcí. Polemizuje s nimi kardinál Dominik Duka.

Například Jakubovi Horákovi z Reflexu nejvíce vadila bohoslužba za Českou televizi – a především že se před oltářem objevily obrázky oblíbených postaviček z Večerníčku. „Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že pravým smyslem mše nebylo ani tak duchovně ocenit přínos pohádkových postaviček pro zdravý vývoj Husákových dětí, jako spíš pokus katolíků nějak se na oblíbených figurkách přiživit,“ napsal na Reflex.cz.

Na tyto komentáře se rozhodl minulý týden zareagovat kardinál Dominik Duka. „Diskuse kolem vhodnosti, či nevhodnosti uspořádání bohoslužby za televizi na její žádost ukazuje na silný proud totalitního myšlení ve společnosti, které se snaží některé nepohodlné názory umenšit. A to je varovné,“ zdůrazňuje kardinál Duka a doplňuje, že Český rozhlas a Česká televize jsou navíc veřejnoprávní instituce. „To znamená, že podle zákona musejí plnit svoji veřejnoprávní společenskou úlohu v různých oblastech: například pro sportovce má televize vlastní kanál, stejně jako chystá podobný kanál pro děti a mládež. Rozhlas má specializované stanice zaměřené například na milovníky jazzu,“ objasňuje kardinál. Přestože jsou církve podle něj jednou z největších entit v této zemi, nemají v těchto médiích zřízeny vlastní kanály ani stanice. „Je jim poskytováno několik hodin týdně, aby v náboženském vysílání informovaly obyvatelstvo o aktivitách církví a věřících a aby i věřícím tato média poskytovala určitý servis. Církve jsou s tímto stavem většinou docela spokojeny, pokud toužily po vlastních stanicích, založily si Televizi Noe a Radio Proglas,“ popisuje současný stav.

Kardinál Duka: církve jsou pro všechny

Proč tedy vyvolaly zmíněné bohoslužby takový ohlas a nejrůznější slavnostní divadelní představení k týmž výročím „prošla“ bez povšimnutí? „Do roku 1989 jsme si zvykli, a to i velká část věřících a náboženských představitelů, že církve mohou vykonávat své obřady za zdmi kostelů, ale v podstatě by neměly vystupovat na veřejnosti. Tato mentalita v nás mnohdy přetrvává. Myslíme si, aniž bychom to vyslovili, že stále platí ono komunistické: církve mají uspokojovat náboženské potřeby věřících,“ domnívá se kardinál Duka a jedním dechem dodává, že církve nejsou nějaké servisní organizace věřících, ale jsou tu pro všechny. „Proto na úspěšných církevních gymnáziích studují nevěřící studenti, proto jsou do hospiců či nemocnic přijímáni pacienti bez rozdílu náboženského přesvědčení, proto má charita většinu svých klientů mimo církev,“ uzavírá kardinál Duka.