12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Mateřství jako významné místo ženy v církvi

28. 10. 2013

|
Tisk
|

Duchovní správu v Moravské Třebové a okolí vedou bratři františkáni. Místní představený P. ŠEBESTIÁN SMRČINA OFM je veřejnosti známý i jako duchovní asistent hnutí Modlitby matek v ČR.

Vydání: 2013/44 Občané rozhodovali ve volbách, 28.10.2013, Autor: Václav Štaud

V čem vidíte hlavní význam hnutí matek pro naši dobu?

Modlitby matek jsou jednou z možných odpovědí na širokospektrálnost dnešního světa. Žijeme v době tak velikého rozpětí činností, myšlenek a postojů, že to často vede ke ztrátě orientace, k omylům v chápání podstaty a jejímu nesprávnému uchopení. Takové rozostření můžeme pozorovat nejen v různých sférách společnosti, ale někdy i v církvi. Zdravou, až prorockou odpovědí matek na překotné dění kolem nich je naprostá důvěra v Boha a prožívání vztahu s ním prostřednictvím modlitby. Jako ve 13. století v pravou chvíli ozdravil ducha křesťanské víry svatý František, podobně osvěžující roli vidím nyní v hnutí matek.

Ovlivňuje to jejich vztah k dětem?

Matky chápou, že děti, i když pro ně mnoho obětují, nejsou jejich vlastnictvím. A proto je s důvěrou odevzdávají do Boží otcovské péče. Uvědomují si své omezené možnosti, a čím blížší vztah s Bohem okoušejí, tím většího pokoje v duši dosahují.

Přiblížíte symbolický rituál Modliteb matek pro ty, kdo dosud něco takového neprožili?

Modlitební setkání pravidelně vrcholí malým průvodem, při němž maminky vkládají do připraveného košíčku lístečky se jmény svých dětí, případně dětí, za něž v tu chvíli prosí. Podstatné je, že během emočně silného aktu se celé společenství modlí vždy za ty děti, které jsou právě vkládány do Boží náruče. Proto na místě nechybí ani Kristův kříž a rozžaté svíce.

Kam byste sám v církevním rozměru zařadil Modlitby matek?

Rozhodně u nich nevidím žádnou snahu o ženskou emancipaci, jak jsem kdesi zaslechl. Naopak. Tohle společenství bych zařadil někam tam, kde kdysi bývala kající bratrstva. Ženy samy své hnutí chápou jako dílo Ducha Svatého a mateřství jako své místo v církvi. To je samo o sobě nová a krásná myšlenka.

Znáte vedení mateřského hnutí a jeho cíle?

Sestra Veronica Williams z Londýna vede hnutí především k jednotě a hledání Boží vůle. Když jsem ji poznal, byl jsem překvapen hloubkou a krásou jejích myšlenek. Cítila se už před mnoha lety Bohem povolána vytvořit takové společenství. A to se nejen ujalo, ale také bleskově rozšířilo do sto sedmi zemí celého světa. Bez reklamy a bombastické propagace. Tu ostatně neuvidíte ani u nás. Dílo Ducha Svatého roste a šíří se samo.

V loňském roce jste se zúčastnil celosvětového jednání koordinátorek Modliteb matek na Vranově u Brna.

Překvapilo mne, že se zástupkyně desítek národů neradily, co všechno by ještě mohly podniknout, aby hnutí dál rostlo a mohutnělo. Naopak. Na základě jistoty, že je k jejich aktivitě povolal sám Pán, se ptaly: Co od nás ještě Bůh žádá? Kam nás vede? Samozřejmě nebylo možné přehlédnout ani sociální rozměr hnutí, snahu pomáhat potřebným. A to je v pořádku. Ovocem Ducha, jehož pravidelně vzývají, je přece také solidarita s ubohými a další aktivity v širším celku církve, konkrétní apoštolát. Například stále oblíbenější čtvrtletní tridua Modliteb matek výrazně osvěžují duchovní život celých farností.

Jaká je vaše konkrétní role v hnutí Modlitby matek?

Mým úkolem je doprovázení a inspirace. Představenou v každé zemi je koordinátorka, potvrzená biskupskou konferencí. Ona má pravomoc a odpovídající odpovědnost. Ke své roli bych obrazně řekl, že držím usměrňující a ochrannou pastýřskou hůl pro mezní situace. Jsem duchovní poradce s povinností rozhodnout, která z možných cest je ta správná, a řešit případné problémy.

Už jste musel zasahovat u mnoha složitých kauz?

Naštěstí ne. Zatím jsme vždy nalezli konsenzus při vzájemné důvěře a respektu. Ženy na rozdíl od mužů cítí větší potřebu duchovní podpory, více vyhledávají službu kněze. Každý rok jsem proto k dispozici například při duchovních obnovách koordinátorek místních skupin. Letos to bylo v únoru na Svatém Hostýně. Společných akcí Modliteb matek, na nichž se podílím, je ročně nejméně pět. Jako k prostému knězi se ke mně pak mohou obracet všechny maminky. Hlavně na telefonu jsem pro ně k dispozici mimo bohoslužby prakticky kdykoliv.

Nyní obraťme pozornost na modlitební hnutí mužů.

Modlitby otců se od ženské větve prakticky neliší, platí tam stejný duch pospolitosti a pokorného hledání Boží vůle. Obě tyto větve komunity Solace úzce přátelsky spolupracují, mají i řadu společných akcí. Například letos v dubnu byla oběma určena velikonoční duchovní obnova v Kroměříži, v květnu jsme zase byli na společné pouti v Medžugorii.

Jenže psychika mužů a žen není stejná!

Jistě, ženy jsou účasti na společných akcích nakloněny víc; otců se k modlitbám schází podstatně méně. Hlavně déle trvá, než se muž pro takový krok rozhodne a než vyjde ze svého individualismu. Pak ale dostane od Boha jako odměnu otevřené srdce a je mu ve společenství dobře. Přitom nemusí hrát žádné společenské hry, pomáhat si sportem či příležitostným posezením u piva. To jsou úplně jiné sféry. Já je neodsuzuji, jen říkám, že je není třeba s Modlitbami otců míchat. Protože tady se chlapi scházejí na úplně jiné bázi upřímnosti a ochoty sloužit.

Jaké hlavní klady vidíte v Modlitbách otců?

V době těžce poznamenané krizí rodiny a nezájmem o autority může tato spiritualita navracet chlapy do správnější podoby mužství. Pomáhá revitalizovat pojetí otce, tvořit jeho nový ideál. Muži mohou například objevovat pozapomenutou roli ochránce rodiny, učí se znát své úkoly v rodině, konkrétní nezastupitelnost. V mnoha případech jsem se setkal s tím, že až skrze Modlitby otců objevila řada mužů rozměr kajícnosti a nesmírně je to obohatilo.

Kde se s nimi setkáváte?

Muži z Modliteb otců se dvakrát ročně scházejí k duchovním obnovám. Bývá tam nenapodobitelná atmosféra pokory, uznání vlastních chyb, nebojácného odhalování niterné zbožnosti. Tolik mužských na kolenou, starých a kupodivu i velmi mladých, se hned tak neuvidí. To všechno už dobře znám, a přece mě ty desítky chlapů vždycky překvapí něčím novým a krásným.

U Modliteb otců je ale vaše role jiná než u matek.

Ano, duchovní doprovázení mužské větve zatím není podloženo žádným dekretem ČBK, vyplynulo z dlouholetých přátelských vztahů a sympatií k této spiritualitě. Spolu se mnou tatínkům slouží P. Josef Červenka, farář v Morkovicích. Obětavě pomáhá i ženské větvi, u mužů je ale jeho role výraznější.

Jak docílit, aby se odvážných tatínků našlo víc?

Tady většinou nepomáhá doporučení ani manželky, ani pana faráře. Největší sílu má v tomto případě svědectví dalších mužů. Musí se objevit důvěryhodný kamarád a jeho osobní příklad. Dalším motivem zapojení bývá životní problém. Bůh si nejednoho otce přivedl prostřednictvím krizové situace. Když začne téct do bot, lidé snadněji hledají pomoc v duchovních sférách. Z mnoha příběhů, jež jsem vyslechl, byl patrný Boží scénář. Nebojím se proto říci, že Modlitby otců stejně jako Modlitby matek jsou jednoznačně dílem Božím, které nese velké požehnání.

Co je nyní ve středu vaší pozornosti jako kněze a řeholníka?

Kromě prvořadé péče představeného o bratrské společenství jako takové cítím jako duchovní syn svatého Františka povinnost zabývat se otázkami sociálně slabých farníků. A nejen farníků. Za poslední rok jsme v klášteře dlouhodobě ubytovali osm potřebných lidí a těch „ambulantně“ podpíraných je nepočítaně. Pomáháme jim se šatstvem, hygienou, potravou, vlídnými rozhovory či v úředních záležitostech. Každý z nich má silný osobní příběh. Život s nimi často zatočil tak, že by bez pomoci upadli do nejkrajnější nouze.

Pokládáte to za povinnost celé církve?

V prohlubující se hospodářské krizi by podle mého názoru měli všude lidé prvně pomáhat nuzným ve svých farnostech. Nechci ale nikomu radit, a už vůbec ne nikoho soudit. Vždyť nemohu vědět, jaké řešení v podmínkách konkrétních farností nebo klášterů je správné a možné.

Pomohou vaší charitativní činnosti také restituce klášterního majetku?

Nepomohou, není o co žádat. Františkáni v Moravské Třebové žádné majetky, pole ani lesy neshromažďovali. To platí o naprosté většině našich klášterů. Ano, i náš řád dostával dary od šlechty a bohatých lidí, ale všechno se používalo ve prospěch provozu klášterů a jejich charitativní činnosti.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou