Marie si vybrala ten nejlepší úděl

Vydání: 2016/29 V objetí charismatického společenství, 12.7.2016, Autor: Jaroslav Šubrt

Příloha: Perspektivy 29

Když v duchovním životě položíme důraz jen na jednu stránku našich vztahů k lidem, k Bohu, ale i k nám samotným, může vyvstat problém. Uslyšíme o tom v nedělním úryvku z Lukášova evangelia o návštěvě Ježíše u Marie a Marty (10,38-42).


Henryk Siemiradzki: Kristus v domě Marie a Marty, 1886, olej na plátně.Repro archiv KT

Pokaždé, když někde na tento příběh narazím, vzpomenu si na vyprávění jednoho polského řeholního kněze, který před mnoha lety, krátce po svém vysvěcení, vycestoval na misie do Japonska. V jeho domovském klášteře, kde prožil několik let coby student bohosloví, tehdy fungovala živá akademická farnost (ostatně funguje tam dodnes). Téměř denně se tam konala kromě pravidelné ranní studentské mše zajímavá setkání, přednášky nebo všelijaké formační a předmanželské kurzy. Kláštery byly tehdy v Polsku v podstatě jediným prostorem, kde se dalo svobodně dýchat, takže studenti se všech těch akcí v hojném počtu nadšeně účastnili.

Když polský misionář dorazil do Japonska, domníval se, že stačí osvědčený model adaptovat na místní poměry a vše půjde jako na drátkách. Jaké ale bylo jeho překvapení, když zjistil, že zájem o podobné aktivity je téměř nulový! – Skoro každý v té zemi totiž trpěl nedostatkem volného času. Japonské hospodářství se tehdy dynamicky rozvíjelo, takže mladí lidé (včetně křesťanů) se i mimo školu věnovali prohlubování jazykových znalostí nebo získávání profesních dovedností v dalších oborech. Prosadit se na trhu práce totiž vyžadovalo velkou píli a vnitřní disciplínu. Alespoň tak to tehdy onen polský misionář vnímal. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby tu nehrozilo nebezpečí, že při takovém přístupu se vytratí ze života to „jedno potřebné“, o co nás – neboť se to týká každého z nás – nemůže připravit žádná moc na světě (Lk 10,42).

Zastávka na cestě do Jeruzaléma

Příběh o Ježíšově návštěvě u Marie a Marty se vyskytuje jen v Lukášově evangeliu a zřejmě ne náhodou je zasazen mezi podobenství o milosrdném Samaritánovi a ponaučení našeho Pána, jak se máme modlit. V Lukášově textu není zmíněn název vesnice, odkud sestry pocházely (žil tam s nimi také jejich bratr Lazar, kterého Ježíš vzkřísil). Avšak z jiných evangelijních textů se dozvídáme, že to byla Betánie (dnešní el-Eizariya), obec vzdálená tři kilometry od Jeruzaléma, ležící na východním svahu Olivové hory. V domě Marie a Marty se Ježíš zastavil, když se ubíral od města k městu a od vesnice k vesnici na své cestě do Jeruzaléma, kde se mělo jeho dílo spásy završit.

Nejspíš to nebylo poprvé, neboť Lazar i jeho dvě sestry patřili k Ježíšovým blízkým přátelům (Jan 11,5). Vzácný host i se svým doprovodem byl v jejich domě přijat podle orientálního zvyku se všemi poctami. Starost o hosty spočinula především na bedrech pilné a asi i praktičtěji založené Marty. Vždyť i její jméno je dokonalý příklad „nomen omen“, neboť v aramejštině znamená „paní domu, hospodyně“ a v přeneseném smyslu „pečlivá“. Naproti tomu s identitou její sestry Marie si už celá staletí různí vykladači a komentátoři lámou hlavu. Ve středověku bývala například ztotožňována s Marií Magdalénou. Přivedla je k tomu nejspíš věta z Janova vyprávění o Lazarově vzkříšení: „To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy“ (Jan 11,2).

Marto, nedělej si starosti

Nicméně slavnostní atmosféru přátelského setkání narušil nepříjemný konflikt. Martě v jednu chvíli ruply nervy, když viděla, jak se její sestra Marie posadila k Ježíšovým nohám a nespustila zrak z jeho rtů, aby jí neuniklo jediné jeho slovo. „Posadit se někomu k nohám“ byl však tehdy běžný obrat, když se člověk stal žákem nějakého rabbiho. Marta se vyčítavým tónem obrátila na Ježíše: „Pane, copak ti nezáleží na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Můžeme se dnes jen domýšlet, co se asi odehrávalo v jejím nitru, když pak z jeho úst uslyšela: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme“ (Lk 10,41-42).

Lukášovo vyprávění o Ježíšově návštěvě u Marie a Marty se v minulosti často chápalo jako názorná ukázka protikladu mezi životem rozjímavým a činným – Marie jako zosobnění života kontemplativního, Marta života aktivního. Co k tomu říct? Především bychom se měli vyvarovat toho, abychom na chudáka Martu povýšeně pohlíželi jako na nějakého duchovního analfabeta či bytost oddanou jen pozemskému zajišťování, jak to dřív dělávali někteří duchovní autoři. Na druhou stranu ale zase praktičtěji založení jedinci mívají sklon karikovat lidi typu rozjímavé Marie – jako romantické snílky (mimoně) ponořené do řešení svých komplikovaných duchovních a teologických problémů.

Jen jedno je potřebné

Nenechme si tedy kalit mysl vytvářením umělých stereotypů, které se dnes kolem nás šíří jako mor, ale v církvi nemají co dělat. Vždyť co se týče samotné Marty, kolikrát jsme už třeba četli její nádherné vyznání, když se Ježíš blížil k jejich domu, aby vzkřísil Lazara: „Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět“ (Jan 11,27). A už od středověku slavíme v římském kalendáři vždy koncem července její památku (také světcům občas rupnou nervy). Svaté Martě jsou zasvěceny rovněž mnohé kostely a ve Vatikánu také dům, kde dnes bydlí samotný papež.

Ježíšovo ujištění tu však stále zní: „Marie si vybrala lepší úděl“ (Lk 10,42). Naslouchat jeho slovům by tedy pro nás mělo být absolutní prioritou. Zvlášť aktuální je to dnes, kdy je spirála produkce a spotřeby ve světě vyšponována na maximum. Nebo kdy se i v církvi mnozí z nás angažují v řadě bohulibých projektů někdy i na úkor onoho „jednoho potřebného“.

Kdekdo si v současné době stěžuje na ztrátu orientace v dnešním složitém světě. Mnozí lidé trpí obavami, nejistotou a pocity úzkosti z nejbližší budoucnosti. Leckdo se potýká s různými vnitřními zmatky a rozháraností. Není rovněž tajemství, že u nás stále stoupá spotřeba antidepresiv, u nejmladší generace i drsnějších „tišících“ prostředků. Nechce snad i nám Ježíš naznačit, mluví-li o „lepším údělu“, který si vybrala Marie, že nic z toho – stejně jako úspěšně nastartovaná kariéra, bohatství nebo sláva – nedokáže utišit ty nejhlubší touhy lidského srdce?
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2023

Se školáky o Velikonocích

Proč se slaví Velikonoce? Mnohá pedagogická a katechetická centra biskupství, ale i samy farnosti vítají v těchto dnech školáky, aby jim přiblížily smysl křesťanských…

celý článek


Notre Dame bude ještě hezčí

Vyčištěné vitráže, varhany i nové osvětlení – to vše rozjasní vnitřní prostor pařížské katedrály, až se koncem příštího roku otevře. O plánu oprav, na nichž…

celý článek


Statečná úřednice a nezlomní kněží

Z 260 zmapovaných případů mučedníků komunistické éry vybíráme čtyři příběhy méně známých statečných svědků víry.

celý článek


Osobnosti Moravy v křížové cestě

Autorka křížové cesty v kostele blahoslavené Marie Restituty Kafkové v Brně-Lesné HANA JAKRLOVÁ vystudovala architekturu, ale pracuje jako fotografka a vizuální umělkyně.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay