Byla Maria obyčejná dívka? Jak vlastně žila žena, která se stala matkou Spasitele? Rozhodně měla život mnohem těžší než dnešní ženy. Společenská situace v době, kterou nyní nazýváme „na přelomu letopočtu“, totiž byla (zejména) z pohledu tehdejších mladých žen – zvláště těch chudých – docela jiná.

Život většiny lidí vyvoleného národa očekávajícího příchod Mesiáše byl veskrze formován nábožensky. Rytmus týdne (se sobotním klidem), náboženské poutě, slavení Pesachu, oslavy spojené s počátkem i koncem života – to vše bylo náboženským obřadem. Mezi všemi oslavami byla jedna výjimečná: svatba.

VDAVKY NEBYLY SAMOZŘEJMOSTÍ

Zvláště pro dívku to byla událost, která byla rozhodující pro její budoucnost. Tehdy se velmi často stávalo, že se dívka nevdala vůbec. Nejčastěji to mělo pro nás až nepochopitelný důvod: nebyla k tomu příležitost, nebyl vhodný ženich. Dívky na veřejnost moc nechodily, byly prakticky jen uvnitř otcova domu a vykonávaly domácí práce. Manželství se chápalo především jako smlouva, která také zajišťovala zázemí pro generaci rodičů. O nějaké romantice nemůže být skoro řeč, i když lásku dívky i mladí muži samozřejmě znali a věděli, co s člověkem dělá. Stejně jako dnes.

MANŽELKA, NEBO SLUŽKA

Příležitost se provdat měla dívka jen několik roků, obvykle to bývalo kolem čtrnácti let věku. A když se zkrátka nikdo nenašel, zůstávala v domě rodičů a později svého bratra jako služka. Když se vdala a manželé nebyli majetní, trvalo nějakou dobu, než se vůbec mohli osamostatnit. Svatba byla rozdělena na dvě fáze: nejdříve se uzavřela manželská smlouva, tam se definovaly vzájemné povinnosti i vzájemná práva. Od té doby byli mladí lidé manželé. Pak se u chudých lidí většinou celá vesnice zapojila do přípravy nové domácnosti – každý podle svého řemesla přispíval něčím jiným a o svátcích, když se posílaly sousedům dárky, se tak novomanželům dala třeba trocha oleje, vína nebo pšenice. Až toho měla ona manželská dvojice tolik, že jim vše vystačilo do další úrody, zorganizovala se druhá část svatby: slavnostní hostina a přestěhování do nového domu. Tam byly ony družičky, které známe i z podobenství, a tam měly také svobodné dívky jedinečnou šanci poznat budoucího manžela. Dokážete si určitě představit, co to znamenalo, že na svatbu v Káně přišel svobodný Ježíš doprovázen hezkým počtem mladých mužů, z nichž řada byla jistě svobodných.

STEJNĚ JAKO JINÉ DÍVKY

Maria byla dívka, která vyrůstala v kultuře své doby: i ona dělala domácí práce, jež se musela naučit, účastnila se domácích obřadů, které byly také bohoslužbou – ať se jednalo o modlitby na začátku dne (ten se slavil večer) nebo poděkování na začátku šabatu. Naslouchala čtení z Písem, a mnohé úryvky proto znala zpaměti. Tak to bylo běžné. Běžná však nebyla její bezhříšnost. Tu si ale zřejmě ani ona sama nemusela uvědomovat, protože její mysl a poznání nebyly zakaleny hříchem.

KDYŽ POČALA Z DUCHA SVATÉHO

Zcela ve shodě se zvykem tehdejší doby byla také provdána – byla uzavřena manželská smlouva s Josefem. Od té chvíle se stala jeho manželkou, on byl ten, kdo ji zastupoval před společností, a také jediný, kdo by proti ní mohl vznést žalobu, kdyby porušila manželskou smlouvu. Asi byli oba chudí – možná hodně chudí, a tak doba, než spolu začali bydlet, mohla trvat velmi dlouho, možná i několik let. Co se odehrálo mezitím, víme jen velmi nejasně – vlastně jsou to jenom náznaky. Většinu toho víme spíše z pohledu Josefa. Manželé se měli evidentně rádi: Josef pro ni chtěl dobro i v situaci, kdy si nevěděl rady, přemýšlel, jak „uvolnit místo“ Bohu, když se ukázalo, že Maria počala z Ducha Svatého. Všimněte si, že Písmo se nezmiňuje ani slovem o tom, že by svoji manželku podezříval, že by jí nevěřil. Na druhé straně mu musela Maria situaci nějak vysvětlit, a kdyby si v lásce nedůvěřovali, těžko by si navzájem porozuměli. Vždyť to bylo celé tak jedinečné, nepochopitelné. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když se uchrání od dalších řečí, a proto Josef souhlasil, aby šla Maria sloužit Alžbětě, staré ženě „v naději“, dokud sama bude moci. Pak se vrátila domů. Jenže, kde byl tento domov, zda u Mariiných rodičů, nebo proběhla krátce po návratu druhá fáze svatby a Josef s Marií začali chystat domov – prostředí, kde bude vyrůstat jejich dítě, které se už brzy narodí – nevíme.

PRAVDA JEJÍHO ŽIVOTA BYLA ÚPLNÁ

Situaci mladým manželům zkomplikovalo sčítání lidu. Proč vzal Josef na cestu do Betléma s sebou i Marii, zvláště když byla v požehnaném stavu, nevíme. To totiž nemusel – rodinu zastupoval muž a ten by provedl registraci i za svou ženu. Proč se do Betléma vypravili oba, zůstane otázkou. Možná už nežilo žádné nejbližší příbuzenstvo, které by se o manželku v její hodině postaralo. Nebo chtěli být spolu. Možná to má ještě hlubší význam pro dílo spásy. Osobně mi z toho vychází, že Bůh chtěl, aby Josef byl u narození Ježíše. Třeba to potřeboval pro svoji víru, aby se mu tím okamžikem potvrdilo, co Maria tušila jinak.

Byla Maria obyčejná dívka, manželka a matka? Určitě ano, ale to vše bylo daleko hlouběji ukotveno v čistém lidství, jež není ničeno hříchem. Chtělo by se mi říci, že byla ještě opravdověji dívkou, manželkou i matkou, protože pravda jejího života byla úplná.