Máme se bát obchodovat s Čínou?
Vydání: 2017/21 Jak prožít Noc kostelů?, 23.5.2017
Příloha: Perspektivy 21
Obrana lidských práv patřila od roku 1989 k základním pilířům české zahraniční politiky. Opustí ČR tento svůj kurs kvůli sporným ekonomickým výhodám?
© Jan Hrubý
ÚHEL POHLEDU Ivana Pilipa
Nejsou tak vzdálené časy, kdy byla Česká republika považována za zemi inspirující ty, kteří usilovali o obhajobu lidských práv ve svých zemích. Disidenti v Bělorusku či Tibetu, političtí vězni na Kubě, aktivisté v Rusku – ti všichni považovali Českou republiku za místo, kde nacházeli oporu a kde byli vítáni. V posledních letech se ale mnohé změnilo a jako častý cíl si Českou republiku vybírají představitelé Komunistické strany Číny a na ni napojení podnikatelé.
Na samotných politických a obchodních kontaktech s Čínou není nic špatného. Tato země je dnes druhým největším obchodním partnerem Evropské unie a o čínské investice, stejně jako čínský trh, se zajímají téměř všechny země světa i řada velkých firem. Většina těch rozvinutých ale sleduje kontakty s Čínou rovněž z pohledu množství rizik – zůstává obezřetná vůči politickému propojení obchodu a politiky v této zemi a většina západních zemí také neopomíná upozorňovat na to, že tamní stav lidských práv neodpovídá standardům svobodného světa, a požaduje v této oblasti změny.
Čína proměnila svůj ekonomický systém natolik zásadním způsobem, že je kapitalistickou ekonomikou a zemí s velmi rychlým ekonomickým růstem, po řadu let se blížícím 10 % ročně. Je to růst nesmírně rychlý, byť do značné míry ovlivněný velmi nízkou úrovní hospodářství, ze kterého tento vývoj startoval. Silné vládní zásahy do ekonomiky vyvolávají opakované obavy z možné krize, která by se mohla přelít do světového obchodu a zasáhnout další země. Stejně tak se opakují, zejména ze strany USA, výtky za netržní ovlivňování kurzu čínské měny, které znamená umělou podporu čínského exportu a poškozuje výrobce v jiných zemích.
Co zbylo z čínského komunismu?
Samostatnou otázkou zůstává, v čem vlastně spočívá současný čínský komunismus. Hospodářství je z velké části soukromé s řadou milionářů (a miliardářů), sociální jistoty většiny Číňanů jsou takřka nulové, stav životního prostředí alarmující, korupce všudypřítomná. Zdá se, že s tradicí komunistických stran pojí současné čínské komunisty téměř jediný, zato ovšem zcela podstatný cíl: udržet si moc za každou cenu, neumožnit v zemi svobodnou diskuzi a potlačovat všechny, kteří mají na směřování společnosti odlišný názor. V tomto směru zůstává KS Číny komunistickou skutečně důsledně.
Hospodářská politika žádné demokratické země by neměla tyto skutečnosti opomíjet. Proto také mnohé země – jako USA a Německo – udržují s Čínou velmi živé obchodní styky, ale zároveň zvažují kroky zajišťující ochranu některých oborů a sledují umělé zásahy čínské vlády do ekonomiky. Jiný je postoj řady chudších zemí v Africe či Latinské Americe, které čínské investice a vliv přijímají bez okolků a nijak neřeší řadu doprovodných jevů, které tyto investice provázejí. Jde zejména o neprůhledná výběrová řízení na dodavatele staveb, sociální dopady spojené například s nuceným přesunem obyvatel kvůli větším stavbám, dopady na životní prostředí a podobně. Do které z těchto dvou skupin by se měla zařadit Česká republika, by se zdálo být jasné – bohužel tomu tak ale není.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Sdílet článek na:
