Mám pro hledající pochopení

Vydání: 2021/36 Do školy s požehnáním, 31.8.2021, Autor: Aleš Palán

Mnoho z těch, kteří vyrůstali na písních jako Purpura, Tulipán nebo Láska nebeská, si je může zpívat už jen z nebeských kůrů. Jejich autor JIŘÍ SUCHÝ ale tady na zemi dál neúnavně tvoří. A ve svých nejnovějších knihách si povídá přímo s Bohem.


Proč by se Bůh nemohl smát? Snímek Irena Zlámalová

Jako komik pravidelně vstupujete na pódium se slamákem na hlavě. Proč právě tahle pokrývka hlavy a kolikátý slamák už máte? Je ten první v nějakém muzeu?

Na počátku mé komediální kariéry byla představa kabaretiéra, který by měl na hlavě klobouk jako vídeňský herec Girardi (proto se mu říká žirarďák) nebo legendární Francouz Maurice Chevalier. Těch klobouků jsem vystřídal tuším osm. Některé se rozpadly, protože sláma je křehká věc, jiné mi někdo ukradl. Jestli pro nějaké muzeum, to nevím.

Téměř vždy hrajete ve dvojici s někým druhým: Horníček, Šlitr, Molavcová… Bojíte se před divákem sám?

Sám se rozhodně nebojím, ale jako dítě jsem miloval Laurela a Hardyho, jako mladík jsem veškerý svůj obdiv věnoval Jiřímu Voskovci a Janu Werichovi. A že bych stejné řemeslo provozoval sám, mě ani nenapadlo. Má komika je převážně verbální a dialog mi dává skvělé možnosti.

Akord club byla v padesátých letech jedna z prvních rokenrolových kapel u nás. Vy jste pro ni psal texty a hrál na basu. Chybělo vám mluvené slovo, že jste pak začal dělat text-appealy a divadlo?

Chybělo mi divadlo, rokenroly jsme hráli ve vinárně.

Rokenrol byl ve své době nejprogresivnějším hudebním stylem. Posloucháte i dnes „mladou“ hudbu?

Ne, v tomto směru mně jaksi ujel vlak a já jí přestal rozumět. Uznávám, že ke své škodě. V mé diskotéce se tísní celá řada LP desek a na nich Led Zeppelin, Rolling Stones, T Rex a další a další, které jsou dnes jen dokladem, jak jsem se tehdy snažil proniknout do nových proudů, ale jak se mi to nepodařilo. Zvláštní výjimku tvoří Beatles. Ty jsem obdivoval a jejich hudbu jsem nadšeně poslouchal a dodnes poslouchám, ale nikdy ve mně nevzbudili touhu je následovat. Končil jsem u Elvise a u dalších průkopníků rokenrolu. Tam jsem se ještě čapl a zpočátku jsme na ně s Jiřím Šlitrem navazovali. Ale pak jsme se pokorně vrátili k jazzu a swingu. Nevím, nakolik se toto sdělení hodí do Katolického týdeníku, ale když se mě na to ptáte, tak asi jo.

Proč myslíte? Máte pocit, že jazz není hudba vhodná pro křesťany?

Já myslím, že je, ale vím taky, že mnoho křesťanů nezajímá. Ale pokud jsou mezi křesťany i jazzmani, tak je zvu na naše jam sessions (tak se říká improvizovaným schůzkám jazzových hudebníků). A tam zní jazz, jaký se hrával v létech třicátých a čtyřicátých v brilantním podání našich skvělých muzikantů. Ten koncert se jmenuje „Co na světě mám rád“ a koná se zpravidla jednou měsíčně. A s Jitkou Molavcovou z něj děláme tak trochu kabaret.

Jste velmi pracovitý, stále píšete nové hry, knihy… Vypadá to, že se vůbec nemůžete zastavit.

Bohužel je to tak. Jsem workoholik a to je choroba, která mi nedovoluje odpočívat. Je to mnohdy velmi úmorné.

Jak vypadá odpočinek divadelního workoholika Jiřího Suchého? Zajde třeba do konkurenčního divadla?

Zajde. Zajímá mě, jak si mí kolegové počínají. A někteří z nich se chodí dívat do Semaforu.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Jiří Suchý (nar. 1. října 1931 v Plzni) je textař, básník, spisovatel, herec, zpěvák a divadelní principál. Spoluzaložil Divadlo Na zábradlí a následně Semafor, kde působí dodnes. Jeho písně, ke kterým psal hudbu Jiří Šlitr, patřily v šedesátých letech k vrcholu české populární hudby, na představení jako Zuzana je sama doma nebo Jonáš a tingltangl se stály mnohahodinové fronty. Z pozdější divadelní tvorby vyčnívá například Kytice nebo Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo nám. 40. Za normalizace byl Semafor kvůli zásadovým postojům Jiřího Suchého vystaven mnoha cenzurním zásahům. V tvůrčí aktivitě Suchý nepolevuje ani v bezmála devadesáti letech.

ALEŠ PALÁN
 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 39 21. – 27. září 2021

Potomek sv. Ludmily na Tetíně

Tisíce lidí v sobotu 18. září připutovaly do Tetína na Berounsku na Národní svatoludmilskou pouť. Slavnostní mši ke 1100. výročí umučení první české světice slavil…

celý článek


Ze Slovenska k celé Evropě

Čtyři dny prožili Slováci s hlavou církve – papežem Františkem. Svatý otec se vrátil do Říma ve středu 15. září po programu nabitém setkáními, společnými modlitbami…

celý článek


Podle čeho budete volit?

Osobnostem duchovního života jsme položili otázku: Podle čeho se budete rozhodovat v nadcházejících parlamentních volbách 8.–9. října?

celý článek


Na usedlosti plánují dětský hospic

Dětský lůžkový hospic vybuduje na pražské usedlosti Cibulka Nadace rodiny Vlčkových. Odkoupila ji na jaře v havarijním stavu a areál plánuje otevřít do pěti let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay