Vydání: 2006/46 Otazníky z křesťanských ložnic, 14.11.2006, Autor: Jaroslav Someš
Českou barokní malbu lze dělit zhruba do tří etap. V té první dominuje osobnost Karla Škréty, v té poslední vládne dvojice Petr Brandl a Jan Kupecký, následovaná o něco mladším Václavem Vavřincem Reinerem. Mezistupeň tvoří generace působící v druhé polovině 17. století, v jejímž čele stojí dva významní reprezentanti církevního umění, Jan Kryštof Liška a Jan Jiří Heinsch. A právě toho nyní představuje výstava probíhající na Pražském hradě v Císařské konírně do 28. ledna 2007.Jan Jiří Heinsch (1647–1712) se narodil v Kladsku, od konce sedmdesátých let 17. století až do své smrti však působil v Praze. O jeho mládí víme jen málo. Snad byl původně protestantského vyznání a konvertoval. Snad byl žákem Karla Škréty. Rozhodně v roce 1679 ho už zastihujeme jako nově přijatého pražského měšťana a člena malířského cechu. Z té doby známe také jeho první práce pro církevní řády, augustiniány, křižovníky s červenou hvězdou a zejména pro jezuity. V celé jeho tvorbě převládá náboženská tematika. Máme od něj zachováno na 150 obrazů, 100 kreseb a několik set grafických listů. V závěru svého života se dokonce podílel i na výtvarné koncepci několika sousoší pro Karlův most. Ve svém díle dokonale splňoval dobovou představu o naučném a výchovném poslání výtvarného umění. Jeho obrazy věcně a přehledně, a přitom s kompoziční bohatostí, vyprávějí příběhy ze života svatých, předkládají příklady zbožnosti a alegorickými výjevy vedou k meditaci. Osobitým rysem Heinschovy tvorby je smysl pro detail (jako je např. výzdoba oděvu, prostřený stůl, zvěř a ptáci v krajině) a záliba vkládat do obrazu další obraz (např. ve výjevu se sv. Aloisem Gonzagou je vzadu na stěně refektáře vyobrazení Posledního soudu).
ZBIČOVANÝ KRISTUS MEZI ANDĚLISoučasná výstava zahrnuje téměř 30 obrazů a zhruba stejný počet kreseb a grafických listů. Řada významných Heinschových děl tu však chybí, protože je pevnou součástí chrámových oltářů, jež pochopitelně nelze demontovat. Jde mj. o slavný poutní obraz Panny Marie Karlovské, o obraz sv. Jindřicha a Kunhuty z kostela sv. Jindřicha v Praze či o novobydžovské Umučení sv. Vavřince. I tak se tu však podařilo shromáždit práce, které přesvědčivě prezentují úroveň Heinschova malířství a dokumentují jeho umělecké vyzrávání. Vrcholnou etapu jeho tvorby zahajuje rozměrná luneta Kristus po postu obsluhovaný anděly (z roku 1648) a z dalších děl do ní patří mj. cyklus ze života jezuitských světců, skupinový výjev Převezení těla sv. Václava z Boleslavi do Prahy, úchvatné plátno Zbičovaný Kristus mezi dvěma anděly (snad nejlepší jeho práce vůbec) či protějšky tvořící obrazy sv. František Xaverský a sv. Ignác z Loyoly. Také Heinschovo portrétní umění je na výstavě zastoupeno církevními zakázkami – podobiznami velmistrů řádu křižovníků s červenou hvězdou. Vedle tohoto řádu sem zapůjčilo obrazy také Arcibiskupství pražské, Královská kanonie premonstrátů na Strahově i různé farnosti. Expozice je tudíž dalším zdařilým příkladem spolupráce sekulárních a církevních institucí.