Malérečky pokračují v tradici svých předků
Vydání: 2008/12 Velikonoce v lidových zvycích, 18.3.2008, Autor: Lenka Fojtíková
Vnorovy na Hodonínsku proslavily v minulosti především kraslice. Dříve zde snad nebylo chalupy, ve které by se nemalovaly. Dnes už to neplatí – mladým se do pečlivé, náročné a jemné práce, navíc málo zaplacené, nechce. Rodina Žákových je ale výjimkou. Kraslice zde malují v jednom domu tři generace: pokračují v tradici, kterou převzaly od svých předků.„Vdala jsem se sem v jedenadvaceti letech ze Zarazic. Přestože jsou to necelé dva kilometry, kraslice se tam nemalovaly. Všechno mě proto naučila manželova maminka. Začínala jsem s tradičními batikovanými vzory. Jak rostly dcery, začaly malovat také a teď už se zapojily i dvě vnučky, které jsou velmi šikovné,“ prozrazuje devětašedesátiletá malérečka Marie Žáková.
Při svém hlavním zaměstnání prodavačky malovala dlouhé roky kraslice i pro Ústav lidové umělecké tvorby. Ten byl ale po pádu komunismu zrušen a lidoví umělci zůstali svým způsobem bezprizorní. O krásné kraslice byl ale stále zájem, a tak se našli jiní odběratelé. Dnes mohou umění rodiny Žákových obdivovat lidé nejen v České republice, ale třeba též v Německu, Anglii, Americe, dokonce i v Japonsku.
EKOLOGICKÉ BARVY
Babička s dcerami a vnučkami dokáže na vyfouknutá vajíčka ztvárnit třicet nejrůznějších vzorů ze všech možných regionů. Do práce se zapojují i muži – dědeček Martin Žák dělá vyvrtávané krajkové vzory, které do skořápky kouzlí jemnou vrtačkou. Zeť Pavel Petrucha zase připravuje vyfouknutá vajíčka k malování. Možná jen málokdo ví, že se každé takové vajíčko musí kvůli dezinfekci ošetřit savem. Kraslice, které putují do zemí Evropské unie, malují malérečky ekologickými, vodou ředěnými barvami.
STATISÍCE KRASLIC
„Kolik jsme už mohli v našem domě namalovat kraslic? Tak statisíce,“ odhaduje s úsměvem na tváři pětačtyřicetiletá Marta Sovková. „Výstavy neděláme, ale pravidelně se dlouhé roky účastníme předváděcích akcí v Praze. Kraslice už léta malujeme také před zraky diváků v Německu, kam znovu vyrazíme teď v březnu. Kromě toho jsem svou práci předváděla i na Pražském hradě a Karlštejně,“ prozradila Marie Žáková.
Nové kraslice se začínají malovat hned po Velikonocích, v této práci se pak pokračuje v podstatě celoročně. Zdobí se přitom nejen klasické slepičí vejce, ale také husí, kachní a pštrosí. Jak se měnila doba, odrážela se móda i na kraslicích. Začala se objevovat zvířátka, herbáře, ale třeba i katedrály z různých zemí Evropy. V Městském muzeu ve Veselí nad Moravou je právě nyní výstava kraslic sběratele Stanislava Loveckého. Mezi stovkami vystavených exponátů je na jednom vyfouknutém vajíčku ztvárněna hlava umučeného Krista. Autorkou je právě malérečka Marie Žáková. „Těch jsem udělala jen pár kusů a víc už jich dělat nebudu. Byla to šílená práce. Navíc si také myslím, že by ukřižovaný Ježíš na kraslicích být neměl. Tehdy jsem to ale tak necítila. Toto rozhodnutí ve mně uzrálo až postupem času,“ vysvětlila aktivní důchodkyně.
Prozradila také, že se díky malování kraslic podívala na místa, kam by se jinak nedostala. A navíc měla možnost seznámit se i se spoustou zajímavých lidí. Kromě toho jí její koníček hodně pomohl v době, kdy si při vážném úrazu zlomila dva obratle a poté strávila půl roku v nemocnici. Po návratu domů začala po čase zase malovat, odreagovala se tím od velké bolesti, necítila se zbytečná a druhým na obtíž. Nakonec se vrátila i do obchodu, kde před úrazem pracovala.
Sdílet článek na:
