Litoměřicemi od Máchy za Cranachem

Vydání: 2006/45 Co se vaří a peče v klášterech, 7.11.2006, Autor: Iva Peřinová

Příloha: Doma

„Můj byt v Litoměřicích jest jeden z nejpěknějších, které znám. Z jednoho okna vidím proti řece k Mělníku, ze tří oken hledím až k Radobylu a na Hanžburek. Ty modré hory – a ta rovina – ty skupiny stromů po ní – a ty vinice kolem, v nich ty bílé domky – a to Labe pode mnou – to musíte vidět, to se nedá popsat.“ Těmito nadšenými slovy popisuje autor dopisu napsaném příteli v roce 1836 krásy Litoměřic. Slovní spojení, že se „něco nedá slovy popsat“, užívají často lidé, jejichž vyjadřovací schopnosti nejsou valné. Uvážíme-li však, že autorem výše otištěných řádků je sám Karel Hynek Mácha, musíme se přece jen zamyslet: že by toto město bylo skutečně tak ojedinělé? Litoměřice si uchovaly svůj středověký charakter s rozsáhlými zbytky hradeb, svéráznou radnicí a podloubím lemujícím bezmála celé náměstí. Litoměřice jsou ale také sídlem biskupa, a mají tak doslova přehršel sakrálních památek. Na Dominikánském náměstí stojí kostel sv. Jakuba a dominikánský konvent, v Jezuitské ulici najdeme kostel Zvěstování Panny Marie a bývalou jezuitskou kolej, na Kapucínském náměstí je kapucínský konvent a kostel sv. Ludmily. Nejcennější památkou je však katedrála sv. Štěpána na Dómském vrchu; visutá arkáda ji pojí s vysokou hranolovitou věží. Při pohledu na ni si připadáme spíš jako v Itálii než ve střední Evropě. Litoměřice ztratily svou bohosloveckou fakultu, která zde byla zřízena v době komunismu. Kroky návštěvníků vedou spíš do galerie a muzea litoměřické diecéze na Mírovém náměstí. Muzeum vzniklo v roce 1985 jako první svého druhu u nás, obnoveno bylo o deset let později. Pyšní se mimo jiné díly umělců evropského formátu Karla Škréty a Lucase Cranacha. Polévka z vína Mácha našel v Litoměřicích konec své pozemské pouti. Zúčastnil se hašení velkého požáru, aby žár vydržel, nechal se polévat vodou, a v podzimní noci se pak vysílen vrátil do svého opěvovaného, ale chladného pokojíku. Za dva týdny nebyl jediný autentický český prokletý básník mezi živými. Čtenářům Doma by se určitě v Litoměřicích vedlo lépe. A kdyby na vás přece jen nějaká ta rýma lezla, můžete použít recept, kterým nebohého Máchu léčil místní ranhojič: „polévku z vína“. Litoměřice jsou totiž také střediskem pěstování vína. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 13. – 19. října 2020

Na misiích v čase pandemie

„Zde jsem, mne pošli!“ je mottem letošní Misijní neděle 18. října. Oslovili jsme české misionáře a misionářky, kteří se „nechali poslat“ do různých koutů světa.…

celý článek


Máme na útvaru kaplana, je to náš padre

Hlavní armádní kaplan P. JAROSLAV KNICHAL má hodnost plukovníka. Nevelí však bojové jednotce. Jeho rozkazy poslouchají a radám i duchovnímu vedení naslouchají jeho kolegové:…

celý článek


Bill Gates za pandemii nemůže

Česko si ve statistikách zemí zasažených koronavirem nevede nejlépe. Přesto se však objevují hlasy, které vážnost nemoci zlehčují a které živí i kolující lži a dezinformace.

celý článek


Najednou v Taizé nebyli poutníci

Desítky let tu byli zvyklí přijímat tisíce lidí. Opatření při letošní pandemii ovšem nevynechala ani komunitu ve francouzském Taizé. O současném životě tohoto ekumenického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay