Vydání: 2007/50 Role můžu v adventu, 11.12.2007, Autor: Jaroslav Šubrt

Příloha: Perspektivy

Poslední listopadový víkend se do Olomouce z různých koutů Čech, Moravy i Slezska sjeli ve velkém počtu nakladatelé, tiskaři, knihkupci, distributoři i milovníci kvalitní literatury. Po nečekaných potížích s dopravou na železnici tam z české metropole dorazil i autor těchto řádků. Nad městem podzimně šedá obloha, nikde žádné davy turistů. Na výstavišti Flora Olomouc se koná již 23. ročník knižního veletrhu LIBRI. Návštěvnost prý letos předčila očekávání organizátorů. Branami areálu prošlo během tří dnů asi šest tisíc lidí. Pozornosti návštěvníků se těší besedy s osobnostmi (Michal Horáček, Otokar Motejl...), avšak očividně největším magnetem veletrhu v tomto předvánočním čase je unikátní(?) maketa Codexu Gigas – Ďáblovy bible.
Součástí knižního veletrhu je od roku 1995 rovněž literární festival, tradičně i letos zahajovaný Nocí básníků v proslulé místní hospodě Ponorka. Iniciátorem řady festivalových akcí byl v minulosti a dodnes jím stále je současný redaktor revue Listy, překladatel a polonista Václav Burian. Olomouckému publiku pravidelně představuje známé osobnosti literárního života především ze země našich severních sousedů. V minulých letech se tu lidé mohli setkat například s nositelem Nobelovy ceny za literaturu, básníkem a esejistou Czesławem Miłoszem, spisovatelem a nakladatelem Andrzejem Stasiukem, šéfredaktorem deníku Gazeta Wyborcza Adamem Michnikem, s básníky Ryszardem Krynickým, Leszkem Engelkingem nebo Ewou Lipskou. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Z Varšavy tentokrát přicestoval historik filozofie, literární kritik, editor, ale v prvé řadě autor přibližně desítky básnických knih – vzdělanec a katolický kněz Jan Sochoń (nar. 1953). Po loňské smrti básníka- -legendy Jana Twardowského, rovněž katolického duchovního, bývá literární kritikou označován za současného předního představitele proudu kněžské poezie v Polsku.
Známe se už pár let. Společně s přítelem a bývalým kolegou z redakce Milošem Doležalem jsme s ním kdysi spolupracovali na přípravě rozhlasového cyklu o polské poválečné spirituální poezii. A docela nedávno jsme s ním v jeho domku na okraji univerzitního kampusu na varšavských Bielanech natáčeli znovu. Tentokrát o předválečné básnické skupině Skamander a o pražském rodákovi Józefovi Czapském, s nímž se stýkal v Paříži během svého studijního pobytu na místním Katolickém institutu. V Olomouci Sochoń četl verše ze své poslední sbírky, hovořil o inspiračních zdrojích své tvorby i nedokončeném románu. Po setkání se čtenáři vyrážíme do centra. Galerie Caesar uspořádala výstavu Jana Knapa, malíře kdysi exilového, dnes natrvalo usazeného ve staré vlasti. V ulicích vládne ospalý klid. Cestou Sochoń vzpomíná na kraj dětství a mládí na severovýchodě Polska. Po smrti matky básníkův rodný dům nadobro osiřel: „Pane, matka Františka umírá / jako všechno, co žije na zemi / pomalu jí hasnou oči i ústa / jenom srdce chvátá jinou cestou / neboť ví, že ho nedokáže zadržet / ani bolest, ani strach, ani rozloučení / ani cokoliv jiného.“ S bratrem se dohodli, že dům prodají. Po náročné operaci srdce už nemá dost sil na zdolávání nekonečných rovinatých vzdáleností, jimiž se tato část básníkovy vlasti vyznačuje. Dojem z několika Knapových akvarelů a jednoho rozměrného plátna je umocněn a korunován soustředěným prodléváním před Madonou se zvířaty od anonymního následovníka Albrechta Dürera v citlivě uspořádané expozici olomouckého Arcidiecézního muzea těsně před zavírací hodinou. Všechno má svůj čas – i toto naše setkání. Neloučíme se snad navždy.
Cesta vlakem zpět proběhla bez komplikací.