Léto u babi a dědy

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 23

Plánujete prázdniny? Jak vám je, když vyslovíte to slovo? Každému jistě sladce, bez ohledu na věk. Starší vzpomínají a organizují, mladší si balí batohy a kufry. Kudy by se ale měla vinout naše cesta, aby to byla ta pravá, prázdninová?


Vzpomínky na prázdniny u prarodičů patří k těm nejcennějším. Ilustrační snímek Pixabay


Bez ohledu na to, že děti poslední měsíce trávily doma více času než kdykoli dřív, prázdniny stále zůstávají něčím svátečním, výjimečným a vzácným. Jak je nepromarnit? Měli bychom navštívit ZOO, příměstské tábory, vyrazit k moři nebo jen tak k vodě? A co hlavně bychom si neměli nechat protéct mezi prsty?

„Kdybych mohl vrátit čas, rozjel bych se hned opět na týden k dědečkovi a babičce – a to jak k rodičům tatínka, tak maminky,“ říká P. Antonín Forbelský, arciděkan z Pardubic. „Ať už jsem s nimi byl v hospodářství, na poli, nebo v lese, učili mě pracovat i odpočívat. Dávali mi krásný příklad, jak se postavit k práci, k přírodě, k druhým lidem. Za tyto prázdninové dary moc děkuji jim, rodičům a Bohu,“ vzpomíná kněz a dodává, že z těchto zážitků dodnes čerpá a vnímá je jako to nejcennější a nejkrásnější, co může dítě dostat: čas a krásné vztahy.

Kudy z nudy? Zajeď k babičce!

Dnešní doba až překotně zahrnuje děti nabídkou všemožných atrakcí a lákadel. To, co ale opravdu potřebují, je zadarmo a nejkrásnější: čas s vlastní rodinou. Ne každému je však umožněno strávit prázdniny u babičky či dědy, s tetou nebo strýcem. Vztahům v rodině může bránit vzdálenost, nemoc i neporozumění. Leccos z toho je nepřekročitelné, ovšem o to více bychom měli být pozorní a dbát na to, abychom dětem v tomto směru „umetli cesty“. A je už pak jedno, jestli prarodiče budou se svými vnoučaty našlapovat – nebo se batolit – po vesnických „polňačkách“, městských parcích či naučných stezkách.

„Krásných prázdninových zážitků mám mnoho a myslím, že souvisely s tím, že jsem vyrůstal na vesnici. Kolem les, potok, rybníky, na zahradě domácí zvířata, kolo, kamarádi. Postupné objevování světa mimo dohled rodičů tvoří v mých očích to krásné. Vzpomínám na stavění bunkrů v lese nebo na koupání ve studené vodě potoka a chytání ryb,“ říká P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, šéfredaktor křesťanského časopisu Duha.

Je krásné se nechat vést za ruku a je také krásné se té ruky pustit a popojít dál. Tak daleko, abychom zaslechli za večerního prázdninového šera ta slova z nejkrásnějších: Kdepak zas jsi? Pojď domů už!

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay