8.8.2014, Autor: Jan Paulas

Když jen dvě knížky, musí být aspoň jedna z nich pořádný špalek. A tak vyndám z hromádky román Krev slovenského spisovatele Rudolfa Svobody. Je to prý nejlepší slovenský román 20. století. Sedm set stran! To na chvilku vydrží. Autor studoval filozofii, rubal v dolech, pil a léčil se, uvažoval o Bohu, staral se o nemocnou manželku, žil v zahradním domku bez vody a elektřiny… a nakonec spáchal sebevraždu. Také hlavní hrdina knihy je vyléčený alkoholik, který bilancuje svůj neslavný život v éře komunismu, do něhož náhle vstoupila Sametová revoluce, nové poměry a také stáří. Je to román, kde autor šel asi až na krev. Někteří ho přirovnávají k Dostojevskému, jehož on sám často cituje…

Tím pádem nechám doma knihu jiného slovenského autora Jána Roznera Sedm dní do pohřbu, který je rovněž po smrti. Knížka má jednak jen tři sta stran a jednak reflektuje období počátku husákovské normalizace na Slovensku z pohledu nepohodlného autora. Toho čtení o komunismu by bylo o dovolené už trochu moc. Nicméně kniha byla na Slovensku vyhlášena „Knihou roku 2009“. U nás vyšla letos.

Chvíli koketuji s nějakou detektivkou. Vloni jsem četl na dovolené od Jo Nesboa Sněhuláka, kterého se rozhodl zfilmovat Martin Scorsese. To bude masakr! Už už sahám po některé severské detektivce, ale vtom si uvědomím, že je to možná zbytečné. Moje žena má ráda severské detektivky a určitě si s sebou nějaké dvě novinky vezme, a tak se přiživím a mohu vybírat dál.

Měl bych se malinko vzdělávat. Aktuální dění na Ukrajině či v Iráku mi našeptává něco o tom, že svoboda a demokracie jsou strašně ohebné věci, když přesně nevíme, o co v nich jde a že svoboda a demokracie ani nejsou totožné pojmy. Například demokratickými volbami mohou být zvoleni i ti největší tyrani, kteří vás rázem o svobodu připraví. Proč jsou takové potíže s demokracií ve státech třetího světa? Nezúžili jsme ji jenom na hlasovací lístky? Ve skutečnosti jsou ale ještě mnohem důležitější věci. A když nefungují nebo ani nejsou ve společnosti přítomny, můžeme si o svobodě a demokracii nechat jenom zdát. Ta čtivá knížka už vyšla před deseti lety, ale dnes je ještě aktuálnější než tehdy, kdy jsem v ní jen listoval. Teď si ji konečně přečtu! Je to Budoucnost svobody od amerického politologa indického původu Fareeda Zakarii. Měla by to být povinná četba pro všechny politiky a hospodské kverulanty.

Jo, a taky něco pro duši! – slyším vnitřní hlas. A ruka sahá po knižním rozhovoru s P. Václavem Vackem Měl jsem štěstí na lidi, který v KT vychválil P. Pavel Kuneš. Navíc znám toho, kdo kladl letohradskému faráři zvídavé otázky – Josef Beránek kdysi šéfoval legendární Ádéčko a dával mi tehdy užitečné novinářské lekce. Jenže to už je třetí kniha…

„Vezmeš ještě svůj baťoh? Dám ti tam dětské pláštěnky a nějaké drobné věci,“ ptá se manželka.

Velmi ochotně souhlasím, pod falešným dnem z pláštěnek se schová Vacek s Beránkem a v postranní kapse zbyde ještě místo na kapesní knížečku Zkaženost a hřích od papeže Františka, aby moje letní dovolená nebyla hříšná, ale požehnaná…

Jenom už teď ve mně začíná hlodat červík pochybnosti, že moje manželka bude mít zase pravdu...