Letní farníci, vítejte mezi námi!
Vydání: 2019/26-27 Putování s živým Mistrem, 25.6.2019, Autor: Jiří Macháně
Příloha: Léto s KT
Je léto, pár minut před začátkem mše svaté. Do chladného chrámového prostoru přicházejí s očima navrch hlavy: prázdninoví návštěvníci „našeho“ kostela.
Jsme-li hosté, vyjadřujme společenství úctu a respektujme tamní zvyklosti. Snímek Martina Řehořová/Člověk a Víra
Jedno mívají společné: viděli jsme je v lepším případě loni, ale spíš nikdy předtím. Bývají to neznámí a cizí lidé. Někteří se umějí pokřižovat a přišli zjevně na bohoslužbu. Jiní jen zvědavě koukají a čekají, co bude. Jedinečná příležitost pro domácí nechovat se stejně: přestat koukat a něco udělat. Být svědky Kristova evangelia – zařídit to tak, aby si tito lidé z „našeho“ kostela odnesli hezký dovolenkový nebo prázdninový zážitek – a třeba i setkání s Bohem a lidmi, kteří mu věří a přicházejí ho kvůli tomu oslavit.
Jak nahodilým návštěvníkům chrámů a bohoslužeb „nešlápnout na kuří oko“, ale naopak jim pomoci cítit se v kostele jako na tom správném místě? Připravili jsme pro vás pár tipů v malém desateru „domácích“:
1) Příchozí pozdravte a přivítejte. Neváhejte udělat pár kroků, oslovit a třeba i podat ruku. Klidně před kostelem. A pozvete je dál. Odmítnutí se přeci dá unést celkem snadno, neděláte to kvůli sobě. Většinou je pro příchozí příjemné být povšimnut.
2) Jste-li nesmělí, pomozte si poskytnutím dobré rady: „Támhle ve stínu se lépe parkuje. Kola si můžete opřít o zeď hřbitova. Hračky pro nejmenší máme v boční kapli. Na oběd (večeři) si pak můžete skočit tam a tam.“ Neuškodí ani ubezpečení, že jsou návštěvníci vítaní tak, jak právě jsou: „A že jste ve sportovním, z toho si protentokrát hlavu nedělejte. Pánu Ježíši to bude jedno a my ostatní to zvládnem.“
3) Neokukujte: nikdo to nemá rád. Dbejte vědomě na to, aby se ve vašem snad trochu zvídavém pohledu z kostelní lavice k chrámovým vratům neskrývalo citoslovce „Pšt!“ nebo přísnost či podezíravost, ale spíš zájem a vlídnost. Kristus Pán z chrámu vyhnal směnárníky, nikoliv turisty či náhodné návštěvníky.
4) Pozvěte ke společenství a modlitbě: „Pojďte mezi nás. Tady je zpěvník. Dneska budeme zpívat… Přidejte se! Klidně si tady sedněte dopředu, ať vidíte!“
5) Nebuďte nerudní, když si někdo náhodou sedne na „vaše“ místo! Pro jednou to vydržíte a sednete si prostě jinam. Nejste děti, ale dospělí, rozumní lidé. A když jsme u těch dětí…
6) Mají-li snad zlobivé děti, dobře se rozhlédněte po kostele, kolik je těch vašich domácích a zda tu vůbec nějaké jsou. A pamatujte, že krom toho, že tyhle děti budou nejspíš vydělávat na váš důchod, můžete svou vlídností a trpělivostí napomoci daru jejich víry a tomu, že se třeba v budoucnu budou i modlit. Například za zemřelé.
7) Děti v ministrantském věku, které vykazují příslušnost ke společenství církve, povzbuďte, ať zamíří do sakristie. Zvláště pokud bývá kněz u oltáře sám jako kůl v plotě.
8) Po mši svaté zapřeďte hovor. Zajímejte se. Poraďte, co je v okolí hezkého. Pochlubte se krásou místa. Nemálo lidí změnilo od základu dovolenkové plány na základě dobrých rad při návštěvě nějaké farnosti.
9) Mějte nachystaného něco „do ruky“. Katolický týdeník, farní časopis, leták s pořadem bohoslužeb, nějakou drobnost pro děti: bonbóny, svaté obrázky. Pozvěte na pohoštění při farním setkání, pokud u vás zrovna bude.
10) Nezapomeňte na rozloučenou: „Přijďte zas!“ Pozvěte je na další bohoslužbu. Třeba i v týdnu. Nevadí, že jindy ve všední den nechodí, oni si s tím pozváním poradí. Navíc dovolená není všední den!
JIŘÍ MACHÁNĚ, ROMUALD ŠTĚPÁN ROB
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Speciály, Přílohy
