Lepší než odvykací kúra je nikdy se nenaučit kouřit
Vydání: 2007/4 Jak skoncovat s nikotinem, 22.1.2007, Autor: Milan Badal
Tisíce stránek byly popsány návody, kterak se odnaučit zlozvyku kouření. I věhlasná paní doktorka Králíková by jistě potvrdila, že mnohem lepší a lehčí je kouření se prostě nenaučit. Jak na to, když je okolní svět laskavě otevřen kuřákům s jejich nešvarem, zatímco my, spravedliví nekuřáci, jsme v lepším případě přijímáni jako nezajímaví, v horším případě jako vyložení otravové? Rádi bychom se najedli bez toho, abychom pohltili oblaka zplodin, když už si máme kazit žaludek hospodskou stravou, chtěli bychom čekat na autobus na zastávkách, kde nejsme ze všech stran okuřováni víc než biskup u oltáře a mnohdy se těšíme na rozhovor s přítelem, jehož přítomnost nás „díky“ cigaretovému kouři rozslzí.Ani svatá matka Církev nemá jednoznačný postoj ke kouření. Zahrnuje ho sice do sféry pátého přikázání řkouc, že si nemáme ničit zdraví, ale... Mnozí znají historku o knězi, kterého představení napomenuli, že je trestuhodné, aby při modlitbě breviáře kouřil. Jeho dotaz do Říma byl ovšem šikovně vymyšlený, takže mu bylo odpověděno, že není námitek, aby se člověk při kouření modlil. Když se rozhlédneme kolem, vidíme řadu kuřáků i mezi kněžími či dokonce biskupy. Řada z nich kouří cigarety, někteří doutníky, jiní dýmky. Jen vodní dýmky ponechávají spíše pro své kolegy mohamedány.
Když jsem byl v létě ve Španělsku, zjistil jsem, že kouření může mít ovšem i docela žádoucí vedlejší účinky. Působí totiž na spád a svižnost bohoslužeb. Na jedné z nejstarších univerzit trvala mše asi 17 minut. Když jsem pátral po příčině, hravě jsem ji odhalil. Sloužící kněz kouřil doutník, který si v sakristii odložil hořící. Mši pak vedl pěkně čiperně, aby mu prostě doutník nevyhasl. Všichni kuřáci už mnohokrát zkoušeli s kouřením přestat. Zdá se mi, že je to dobré pro státní pokladnu, jak kvůli daním z cigaret, tak kvůli pravděpodobnosti, že kuřáci si důchod moc dlouho neužijí. V každém případě jsem ale přesvědčen, že lepší než odvykací kůra je nenaučit se kouřit. Podařilo se to třeba mému spolužákovi Mirkovi.
Ten jako malý chlapec přistihl svého bratra, jak večer ve stanu kouří s kamarády cigarety. Vynutil si také jednu. Po pár doušcích se v něm hnul nejprve žaludek, následně i svědomí. Milý Mireček utekl k mamince, kde se v slzách udal z hrozného činu. Následky celého příběhu byly jak z katolického kalendáře. Namísto očekávaného trestu rodiče Mirka pochválili za statečné přiznání a předvolali si jeho bratra. Toho označili za nezodpovědného svůdce neviňátek a zřezali. Od té doby už Mirek nikdy do úst cigaretu nevzal. Na rozdíl od svého bratra. Příběh by nebyl úplný, kdybych zamlčel, že vzorný Mirek je dnes výborným a oblíbeným knězem. Jeho bratr je biskupem. Pak se v tom vyznejte. Sdílet článek na:
