26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Laskavé bohyně

13. 1. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/3 Hlad ve třetím světě, 13.1.2009, Autor: Dagmar Pohunková

Příloha: Perspektivy

Jde o velmi spornou laskavost. Míněny jsou Erínye, starořecké bohyně pomsty, a překladatelka tak přetlumočila francouzský titul světového bestselleru Les Bienveillantes francouzsky píšícího Američana Jonathana Littela. Bývalý důstojník SS Maximilien Aue, dnes stařec dožívající ve zdánlivém klidu jako vážený francouzský občan, otec rodiny a šéf továrny na krajky, píše fiktivní autobiografii o tom, „jak to bylo“. Ničeho nelituje, vždy „dělal jen svou práci“ (v knize se ovšem ukáže, že nejenom) a píše, protože nechce spáchat sebevraždu a potřebuje nějak naplnit prázdnotu a nesmyslnost svého života – chce „si srovnat všechno v hlavě“. Čtenář tak dostává do rukou knihu o více než osmi stech stránkách psaných v jednom plynulém proudu hrůzy, hnusu a závratě z pohledu do propasti lidské duše a sytému vtěleného zla.
Maximilien Aue je synem Francouzsky a Němce, který rodinu brzy opustil. Matka se těžce probíjela životem, nezvěstného muže dala prohlásit za mrtvého a později se vdala za celkem bezvýznamného Francouze, který se s rodinou usadil na jihu Francie v Antibes a snažil se o výchovu jejích dvojčat. Maximilien matku i otčíma nenáviděl a nemiloval vlastně nikoho kromě své sestry Uny. Byla to ovšem láska zakázaná, incestní, a otčím po jejích prvních signálech chlapce odeslal do internátu. To mu nebylo nikdy odpuštěno. Maximilien byl inteligentní, spíše žensky citlivý chlapec; Una byla jeho jediná nenaplněná a trýznivá láska. Během života využíval a klamal různé ženy a vyhledával spíše mužské partnery, podobně jako jiní důstojníci SS. V Paříži vystudoval práva a prostřednictvím přítele Thomase, který postupně udělal kariéru v nacistické hierarchii, se dostal do služeb Sicherheitsdienstu a posléze SS. Byl ctižádostivý, dobře vzdělaný nejen v nacistické ideologii a především poslušný a svědomitý. A tak byl po přepadení Polska odvelen na východní frontu, kde sloužil v předvoji tvořeném jednotkami SS, jejichž úkolem bylo v obsazených městech a vesnicích ještě před příchodem řádné armády shromáždit a vyvraždit všechno židovské obyvatelstvo. Jednotky SS se při tom mohly spoléhat i na ochotnou spolupráci Ukrajinců.
Aue se zúčastnil celého ruského tažení i okupace Kavkazu, kde muslimské obyvatelstvo vidělo v Němcích – podobě jako obyvatelstvo Ukrajiny – osvoboditele od bolševické nadvlády. Nakonec byl poslán do Stalingradu, kde měl sledovat nálady a chování armády v obležení, avšak byl tam raněn. Po léčení a dovolené prožil různá dobrodružství ve východním Prusku. Podařilo se mu uniknout před Rudou armádou a nakonec se v závěru války dostal do Berlína, kde prožil agónii jeho posledních dnů. Během své zdravotní dovolené se setkal se sestrou, oddanou manželkou invalidního hudebního skladatele, a navštívil i rodiče. Ti vychovávali dvojčata nejasného původu. Po krátkém pobytu ve Francii se vrátil do Německa; druhý den po jeho odjezdu byli rodiče nalezeni surově zavražděni. Kniha má tedy i detektivní zápletku, jejíž rozuzlení zde z ohledu na případného čtenáře nezmiňuji. A z téhož ohledu nelze vylíčit ani Maximilienův únik z Berlína nebo způsob, jakým si vybudoval novou existenci.
Aue všude, kam byl poslán, organizoval a dokumentoval vyhledávání Židů a jejich vraždění. Ve své autobiografii podrobně líčí průběh všech akcí. Sám nestřílel, ale byl přítomen, organizoval je a podával zprávy nadřízeným, kteří si ho proto velmi cenili. V živých dialozích vystupuje celá řada historicky známých osobností, příslušníků SS i řadových členů Wehrmachtu, velmi realisticky je vylíčeno i prostředí – od přepychu hodnostářů přes bahno a zimu ukrajinské fronty, zničená města a hrůzu Stalingradu či rozbořeného Berlína. Autor románu Jonathan Little vycházel z podrobného studia historických dokumentů a byl inspirován i filmovým dokumentem Šoa. Svůj monumentální román věnoval „Mrtvým“.
Maximilien Aue se nepovažuje za úchylného člověka, sadistu, vraha pro potěšení. Píše, „jsem člověk jako vy“ – a největší nebezpečí hrozí právě od masy zmanipulovaných obyčejných lidí, nikoli od hrstky úchylných osob. Ve skutečnosti ovšem z textu postupně vyplývá, že Aue je úchylný psychopat, kterému chybí „svědomí“, neumí milovat ani prostě „mít rád“, nezná pocit viny a nemá potřebu nějak se kát. Typická je přitom ještě jedna věc: člověk, který vraždí zprvu „na rozkaz“ a „koná jen svou práci“, nakonec ztrácí zábrany a začne vraždit ve svém vlastním zájmu, ve svůj prospěch. Aue píše jen proto, že si chce všechno ujasnit. Erínye nestíhají jeho mysl, ale sledují jeho stopu, jejich laskavost ho chrání před světskou spravedlností a umožní mu přežít. Jenže ve skutečnosti jejich pomstě neunikne. Tam, kde si „duše“ vinu nepřiznala, bouřila se tělesná přirozenost. Tělo se bouřilo a bránilo přívalu hrůz úporným zvracením a průjmy a tělesné reakce neustaly ani v „poklidném“, avšak odcizeném stáří.
Kniha Laskavé bohyně je hrůzné čtení, ale napsána je tak, že se od ní nelze odtrhnout. Je to velmi přesný historický dokument a zároveň analýza zla v čiré podobě, studie duše, která obelhává sebe samu a sama sebe ničí. V tomto smyslu to ovšem neplatí jen pro duši příslušníka SS, ale i pro celý systém podporující manifestaci zla v jednotlivci. Jistě bychom našli příklady z nedávnější minulosti – u nás i v současném světě.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou