Vydání: 2022/3 Premonstráti zakončili jubilejní rok, 11.1.2022, Autor: Karolína Peroutková

 
Neznámému skvostu středověké spirituality – dosud u nás nikým nepřeloženému latinskému hymnu z 13. století od Arnulfa Lovaňského s názvem Salve mundi salutare (česky vyšla pod názvem V kříži najdu vše, co hledám). Knížka je vyzdobena záběry z Isenheimerského oltáře německého malíře Matthiase Grünewalda (z let 1513–1515, v Colmaru, dnešní Francii – pozn. red.). Inspirace z dávného středověku je nápovědou unavenému a prázdnému životnímu stylu dnešní Evropy, vymírající ve svém odklonu od křesťanství.
U nás v Olomouci, jak tvrdí historikové, byl na počátku 18. století mor. Vyhubil polovinu obyvatel. Když bylo nejhůř, sešli se ti zbylí v průvodu městem na náměstí, kde biskup sloužil bohoslužbu. V čele průvodu šel celý magistrát, pak klérus, armáda, univerzita, šlechta, měšťané i chudina. Hlavní úmysl byl kající, aby se Bůh smiloval. Tedy žádná gesta typu „my ho porazíme“, ale vědomí, že všichni máme čeho litovat i za co trpět. Když mor pominul, probudila se velká zbožnost a vděčnost.
Dodnes připomíná, co tehdy nezklamalo, když bylo nejhůř.
Co zůstane po nás, až skončí pandemie? Proč v médiích i prohlášeních politiků zcela chybí dialog s Bohem? Místo prázdného hesla „návrat k normálu“ se máme spíš ptát, co nám má být sděleno pro naše dobro. Synodální cesta, jak věříme, nás povede tímto směrem.
S Boží pomocí se nám také podařilo zavést kurzy pro lektory Božího slova v liturgii na trojí téma: spiritualita lektora, znalost Písma svatého a zásady správného přednesu. První cyklus absolvovalo v olomoucké arcidiecézi 1200 lektorů, druhý ještě asi o 200 lidí více. Zájem měli nejen senioři, ale i mládež, rodiče, dokonce i děti. Cítili jsme, že Duch Svatý nabízí a štědře dává všude tam, kde se lidská srdce otvírají a nedají se ovládnout pohodlím konzumní doby.
Víme, že jednou z překážek pro dnešní nevěřící lidi k přijetí víry je slabá motivace v pohledu na život křesťanů. Kdosi mi řekl, že bychom měli být více „uvěřitelní“. Že by právě v tom bylo správné určení diagnózy nás všech v církvi této doby? Myslím, že papež František to také cítí a jasně naznačuje.
Pro mé kněžství měla překladatelská činnost zásadní význam. Ale nemohu říci, že by překládání bylo mým koníčkem nebo láskou. Kněz má jedinou Lásku, pro kterou chce žít celým životem a naplno, a tou je náš Pán. Cítil jsem vždy touhu vnést do liturgie hlubší kulturu mluveného slova a zpěvu, protože bohoslužbu vždy slaví církev na zemi spolu s celým nebem. Spíše se cítím někdy textařem, který se snaží tvořit texty chrámových sborů nebo kostelních písní.

Biskup JOSEF HRDLIČKA (nar. 19. ledna 1942) přijal kněžské svěcení v roce 1972, působil pak ve farnostech v pohraničí na Šumpersku, Osoblažsku a v oblastech Sudet. Na biskupa byl vysvěcen v roce 1990. Je kanovníkem metropolitní kapituly při katedrále sv. Václava. V roce 2017 přijal papež František jeho rezignaci na úřad pomocného olomouckého biskupa, podanou z důvodu dosažení věku 75 let. Je také autorem řady publikací, překladatelem duchovní literatury a je podepsán pod mnoha hudebními texty.