Labyrintem světa a rájem srdce

Vydání: 2020/44 Biskupové: Nebojte se!, 27.10.2020, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy 44

Před 350 lety zemřel v Amsterodamu učitel národů Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670. Během svého dlouhého života (78 let) ale jen výjimečně zažil období klidu a stability. Většinou se musel potýkat s následky perzekuce, politických a přírodních pohrom, nemocí a skonu svých nejbližších, několikeré ztráty domova, a dokonce i svých vzácných rukopisů.


Komenský byl v roce 1641 uvítán v Londýně s velkými poctami, protože se od něj očekávala reforma školství. Při té příležitosti jeho krajan rytec Václav Hollar, který zde žil, nakreslil jeho portrét. Repro KT

Když Ježíš z Nazareta na závěr horského kázání mluví o rozvážném muži, který postavil svůj dům na skále, a jeho dům tak nepadl, třebaže se o něj opřela vichřice, nelze nepomyslet i na Komenského. Ten musel čelit mnohému utrpení, a to jak ve své rodině, tak jako představitel ohrožené a rozptýlené Jednoty bratrské či jako moravský patriot, který musel opustit svou zem. Bylo by snadné si představit, že takovými ranami zkoušený muž ztratí chuť k tvůrčímu životu, rezignuje, že ho to zlomí.

Komenský skutečně byl tím vším skrz naskrz zasažen, ale jako křesťan hledal odpovědi, doloval v hlubinách víry a zápasil o naději. A posléze nejenže nerezignoval, ale uprostřed útrap třicetileté války píše učebnice pro mládež, aby tak připravoval lepší budoucnost pro svůj národ, až se zase jeho vypovězená část bude moci vrátit. Nakonec jeho dílo vyvrcholí nárysem Obecné porady o nápravě věcí lidských, kde načrtává všeobsáhlou reformu celé tehdejší civilizace. Ani v pozdějším věku však nebyl ušetřen nejrůznějších turbulencí, s nimiž se musel vyrovnávat. Kde k tomu bral sílu, nejlépe napoví jeho zasazení do Jednoty bratrské (do níž patřil od narození do smrti), náboženské pospolitosti založené o dvě století dříve žáky a posluchači Jana Rokycany a Petra Chelčického, pospolitosti, která se snažila o radikální následování právě v duchu Ježíšova horského kázání.

Na bratrské škole v Přerově

Jan od dětství vyrůstal ve víře a podle pravidel (řádů) Jednoty bratrské v Uherském Brodě, kde byl jeho otec váženým měšťanem. Když se později ohlížel zpět na své dětství a mládí, napsal: Přivykl jsem sladkému jhu kázně už od mládí, a tak mi bylo po celý život slastí mít dozor nad sebou, i když mně byl svěřen dozor nad jinými. První rána však přišla záhy. Když mu bylo dvanáct let, zemřeli mu oba rodiče. Žil pak u tety v nedaleké Strážnici, kde rovněž kvetl jeden z předních sborů Jednoty. Chlapec se ještě nestačil vzpamatovat ze ztráty rodičů, když běsi zaútočili znovu. Na jihovýchodní Moravu vtrhla uherská vojska Štěpána Bočkaje, který se postavil do čela odboje proti císaři Rudolfu II. a chtěl za sebou strhnout i Moravu, především protestanty. Výsledkem bylo jen zpustošení kraje. Mladík Jan tehdy přišel o značnou část svého jmění, dům a dvůr po otci lehl popelem, Strážnice byla vypálena. Až v šestnácti letech se Komenský objevuje na bratrské škole v Přerově, kde se snaží dohnat, co nikoli svou vinou zanedbal. A protože pílí zřejmě zaujal své učitele, nabídl mu Karel Starší ze Žerotína, bratrský šlechtic, který byl v té době i moravským zemským hejtmanem, stipendium na kalvínské akademii v Herbornu a pak na univerzitě v Heidelbergu.

Velký vliv na Jana Amose (druhé jméno dostal v Přerově jako kandidát bratrského kněžství) měl zejména herbornský učitel Jindřich Alsted s širokým didaktickým a encyklopedickým zájmem. Heidelberg pro Jana měl vedle studia ještě další význam. Jednak odtud poprvé navštívil Amsterdam a jednak nejspíš přišel do užšího styku s falckou kalvinistickou vrchností. Právě odsud totiž pocházel Fridrich Falcký, zeť anglického krále Jakuba I., který byl zanedlouho korunován odbojnými českými stavy za vzdoro-panovníka a neblaze proslul jako „zimní král“. Toto propojení by i vysvětlilo, proč se už tak záhy po Bílé hoře musel Komenský skrývat.
 
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Martin T. Zikmund. Autor je evangelickým farářem a redaktorem Perspektiv

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 4 18. – 24. ledna 2022

Kolik lidí se hlásí k víře

Statistický úřad zveřejnil výsledky loňského sčítání lidu, které se poprvé konalo elektronicky. Ke katolické církvi se v něm přihlásilo 741 tisíc lidí.

celý článek


Pozvání k práci na sobě

Se začátkem nového roku jsme slyšeli řadu přání: štěstí, zdraví, Božího požehnání. A také spokojenosti. Co to vlastně je a odkud se bere? A můžeme být spokojení…

celý článek


Tableta nestačí, blízkost je lék

Naše populace stárne, schopnost mezigeneračního soužití a dialogu ale často pokulhává. Ke společnému kráčení napříč generacemi pravidelně vyzývá i papež František.…

celý článek


Lekce duchovní i praktické

„Chceme se vzít“ – s tímto sdělením zaklepe na dveře far každý rok zhruba pět tisíc párů. Tvoří asi 10 % všech, kteří v daném roce vstupují do svazku manželského.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay