Vydání: 2009/11 Tělo jako zboží, 10.3.2009, Autor: Václav Štaud

Křížová cesta v Předklášteří navazuje na nedělní mši svatou. Letos o první postní neděli se jí tradičně zúčastnilo hodně věřících, někteří přijeli z okolních míst. Patřila k nim i Marie Sendlerová, náměstkyně ředitele Diecézní charity Brno. „Už jsem se na zdejší postní chvíle po roce opravdu těšila, křížová cesta je na tomto místě mimořádně působivá,“ svěřuje se Sendlerová.

Není divu. Předklášterští věřící totiž prožívají postní pobožnost v křížové chodbě kláštera. Tyto prostory jsou spolu s kapitulní síní srdcem románsko-gotické perly, ne nadarmo nazývané Brána nebes. Po sedm století se odtud nesly k Bohu prosby mnoha generací řeholnic. I dnes po duši hladí kamenná krása okenních kružeb, dokonalého žebroví a ozdobných hlavic sloupů. Zpěv i modlitby stovky lidí znějí velmi silně, místo elektroniky je zesiluje dokonalá akustika pod gotickými svorníky.

Zážitek i pro nevěřící

„Myslíte, že se můžeme přidat? Do kostela nechodíme, jsme jen náhodní turisté,“ položila mi šeptem zvláštní otázku mladá žena. Samo- zřejmě přikyvuji. Z křížové cesty pak tento pár odchází mezi posledními. Znovu se potkáváme a ze zdvořilosti se ptám, jak se jim to líbilo. „Něco tak silného a krásného jsme vůbec nečekali. Byl to nádherný zážitek. Nevěděla jsem, že katolíci mají tak působivé obřady.“ A pak ještě chvíli naslouchám nezaslouženým díkům…

Navzdory ekonomické krizi

Tišnovský farář P. Josef Šindar, který křížovou cestu vedl, všem děkuje za účast a pak si ještě zažertuje s přítomnými dětmi. Proč musí být v kamenném středu kláštera taková zima, když už stojíme na prahu jara? Venku, pod vznešenými oblouky světoznámého portálu, si přátelé ještě chvíli vyprávějí novinky, než se celé farní společenství rozejde k nedělnímu obědu. Při bohoslužbách první postní neděle probíhala v Předklášteří sbírka Svatopetrský haléř. „Zase jsme o něco lepší,“ radoval se po sečtení P. Josef Šindar. „Tentokrát jsme v Předklášteří vybrali 21 tisíc a spolu s Tišnovem odesílám pro Svatého otce přes 56 tisíc korun. Nejde mi o rekordy, ale mám velkou radost, že i v ekonomické krizi dokážou lidé projevit obětavost a lásku ke své církvi,“ dodává emeritní děkan tišnovský.