Kriminál jako vysoká škola

Vydání: 2007/29 Mučedník komunismu farář Josef Toufar, 17.7.2007

Příloha: Doma

Koncem června jsme si připomněli výročí už 57 let od popravy političky a doktorky práv Milady Horákové. Současně jsme si připomněli smrt dalších 247 popravených a statisíce nespravedlivě odsouzených a vězněných za komunistického režimu. Vzpomínky bývalých politických vězňů přináší kniha Ludmily Vrkočové Svědectví.
Jaká to vlastně byla doba? Leccos nám mohou přiblížit autentické příběhy vyprávěné v knize pamětníky, samotnými bývalými vězni. K zatčení tehdy stačilo jen málo. Student Josef Plocek byl označen za „vatikánského špiona“ jen proto, že napsal dopis do Říma svému příteli – knězi. Hokejista Augustin Bubník byl i s celým reprezentačním mužstvem zatčen před cestou na mistrovství světa, protože vzniklo podezření, že by hokejisté mohli emigrovat na Západ. Básník Zdeněk Rotrekl byl zatčen za několik svých kritických článků a pro své razantní, nekompromisní odmítnutí, když mu bylo nabídnuto, aby vstoupil do komunistické strany.
Zvlášť působivé je, že v knize vypovídají pamětníci autenticky, jejich řeč není nikterak přepisovaná, upravovaná, každá výpověď má vlastní atmosféru. Nakonec se všichni shodují v jednom, chtějí varovat další generace: „Považuju za svou povinnost poukazovat na to, co všechno jsou schopni komunisté udělat ještě teď, ještě dnes. Co vyplývá z mých zkušeností? Jediná jedna věc: Varuju vás, přátelé!“ (Josef Lesák, prvoprepublikový poslanec) Zajímavé je, že všichni, kdo své vzpomínky vyprávějí, jsou lidé viditelně šťastní, nikterak nezahořkli po letech prožitých v bezpráví. Navzdory tomu, co všechno museli prožít, byli a jsou zdrojem optimismu, vděčnosti a obdivuhodné vitality. Krásně uzavírá své vzpomínky třeba pan František Knotek, bývalý dělník, který si v různých věznicích odseděl devět let: „Když sleduju někdy pořady v televizi a v rozhlase, tak bývalí vězňové často říkají, že ten kriminál byla vysoká škola, což je pravda, mnohýmu jsme se tam naučili...“ Léta ztracená ve věznicích nebyla prožita zbytečně. Každý nespravedlivý rozsudek, křivé obvinění, každý trest, který museli bývalí vězňové komunismu podstoupit, to všechno byly krůčky na cestě k osvobození. Ivan Medek v předmluvě ke knize píše: „Není jiné cesty k nápravě poměrů ve společnosti než odhalit všechny zločiny, které se kdy u nás staly.“
–av–
Ludmila Vrkočová (ed.), Svědectví – Osudy politických vězňů 1947–1976. Vydavatelství LV 2007
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay