Kostel, který Pán Bůh držel na nitkách

Vydání: 2021/8 Postní doba pandemická, 16.2.2021

Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze

Karvinská Pisa. Právě tak je nazýván kostel sv. Petra z Alkantary v propagační akci, která má na území zaniklé Karviné přilákat návštěvníky. Svůj pohled na příběh kostela nabízí níže Karin Lednická, autorka úspěšného románu Šikmý kostel. Nedávno vyšel druhý díl zamýšlené trilogie.


Spisovatelka Karin Lednická u kostela sv. Petra z Alkantary. Snímek archiv autorky

Přiznám se, že slogan Karvinská Pisa ve mně vzbuzuje rozpaky. Proč? Protože opomíjí vše důležité, kvůli čemu by tam lidé měli zavítat. Mohli bychom se přidržet tradičního úhlu pohledu turistických průvodců a vyjmenovat stručnou historii této církevní budovy: vystavěna v barokním slohu v roce 1735 na území pastevecké obce Karviná. Vlivem extenzivní těžby uhlí v letech 1875–1995 poklesla o téměř čtyřicet metrů, nachýlila se a hrozilo její zřícení. Dvakrát jí musela být snížena věž. Nyní je šikmá téměř jako věž v Pise, což z ní činí turistickou atrakci.

Návštěvník, kterého tato informace přiměje přijet, dostane přesně to, o čem mluví slogan: vychýlenou budovu. Dorazí-li v čase, kdy probíhá akce Otevřené chrámy, vstoupí i dovnitř, absolvuje komentovanou prohlídku (chvála zdejším průvodkyním!) a leckdy ho přemůže závrať, protože lidský zrak a mozek si s nakloněnými stěnami neumí poradit. Obohacen o tento neobvyklý zážitek nasedne turista do auta a odjede.

Netuší, že během této krátké návštěvy vstřebal jen uzounkou výseč tragického příběhu kostela i města, které ho obklopovalo. Neví, že se vlastně nachází v historickém středu obce, který rozvoj uhelné těžby přesunul o kus dál na východ. Tam na sklonku 19. století vyrostl kostel mnohem větší, zasvěcený svatému Jindřichovi, kam se vešly čtyři tisíce věřících.

Demoliční výměr

Když v devadesátých letech P. Ernest Dostál sváděl sebezničující boj za záchranu šikmého kostela, na který už byl vydán demoliční výměr, vyslovil se, že „Pán Bůh drží kostel na nitkách“. Tento výrok by byl podle mého názoru mnohem lepším sloganem pro návštěvu zaniklé Karviné, protože sv. Petr z Alkantary není karvinskou Pisou. Je to Boží stánek, ve své prostotě až dojemně krásný, a zároveň poslední upomínka na lidi, kteří tady kdysi žili: rodili se, umírali, přiváděli na svět děti. Zapustili tady kořeny, než je demoliční výměry vyhnaly pryč. Mnozí se tomu bránili do posledních sil. Dnes na místě svých domů najdou louku porostlou býlím, náletový lesík nebo smetiště. Arogance, s níž bylo území staré Karviné nivelizováno, bere dech. Jako by se někdo snažil vytvořit dojem, že tady nikdy nikdo nerubal uhlí, že tady nikdo nežil. „Tohle je mnohem horší než Sudety,“ vyslovil se nedávno při procházce můj kamarád. A měl pravdu.

A mě napadá, že kostel sv. Petra z Alkantary možná držel Pán Bůh na nitkách právě proto, aby se stal trvalým mementem lidské pýchy.

KARIN LEDNICKÁ


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay