KoronaRoma aneb virus v Římě

Vydání: 2020/12 Církev v době koronaviru, 17.3.2020, Autor: Miloš Doležal

Jak se Řím proměňoval z radostného ve vylidněné město a básník se v něm měnil v osamělého poutníka. Co mu v těchto pohnutých dnech dodávalo klid? A jaké memento v něm zůstane?

KOMENTÁŘ

Miloše Doležala

Římské březnové dopoledne. Začíná prudce rašit jaro. Čisté azurové nebe. Racci svobodně krouží nad hlavami. Jen to podivné ticho, které občas ječivě prořízne siréna sanitky, nese v sobě tíseň. Jedna z hlavních a nejrušnějších tříd italského hlavního města Via dei Fori Imperiali, vedoucí od Kolosea k Benátskému náměstí (Piazza Venezia), je teď úplně pustá a prázdná. Jen někde se ke zdi ležmo tiskne bezdomovec, jinde postává osamocený policista s respirátorem. 

Jdu vylidněnými ulicemi a na zavřených dveřích kostelů čtu důvody: koronavirus, do odvolání zavřeno. Tak už i chrámy, útočiště bezpečí, zavírají. Vždyť ani za morových epidemií nebývaly zavřené. Co je to za obraz? V jaké scéně jsem se to ocitl? Snad jako zapomenutý poutník, který vylezl na světlo pět minut po katastrofě. Nebo jako pastevec, který sešel z hor a neví, co se stalo. Překvapivě nejvíce života jsem ten den našel na římském protestantském hřbitově, kde vládne tlupa kocourů. Jejich klid ostře kontrastoval se zprávami, které naskakovaly na mobilu.

Jindy rušné okolí římského Kolosea. Snímek autor

V těchto březnových dnech jsem se v Římě ocitl na pozvání Václava Kolaji, českého velvyslance při Svatém stolci. S producentem České televize Patrickem Divišem jsme se účastnili řady akcí věnovaných 70. výročí smrti P. Josefa Toufara. Dvou promítání našeho filmu „Jako bychom dnes zemřít měli“ a několika debat, především ve vatikánském rozhlase a v české koleji Nepomucenum. Shodou okolností jsem o P. Toufarovi měl možnost hovořit i pro polské diplomaty, duchovní a historiky na dvou postních setkáních – v salonu u Jana Tombińského, velvyslance EU ve Vatikánu, a poté v bazilice Santa Maria Maggiore.

Toufarův příběh v těch římských kulisách rezonoval. Debata u Tombińských byla zvlášť podnětná: otázky po smyslu oběti dnes, po hledání vzorů a rozhodování se v mezních situacích, o skromnosti i o rozměrech svobody a možnosti nových protektorátů, o epidemii strachu i fake news. Rozhovory u Tombińských o pár hodin předběhly tvrdé restriktivní děje, a to nejen v samotném Římě. Ukázalo se, že toufarovské akce byly na delší čas posledními společenskými událostmi ve Vatikánu před virovou pandemií.

Během týdne mého pobytu se radikálně proměnil římský život. Když jsem přiletěl, vše ještě běželo ve svých vyjetých kolejích a nekompromisním tempu. Pouze měření teploty na letišti na chvíli zpomalilo krok. A každý nový den proměňoval nejen podobu života, ale i tváře Římanů. Od usměvavých, s doutníky a dýmkami, upovídaných a gestikulujících až po ustarané, zamlklé, a hlavně skryté za rouškami a respirátory. Zahalování tváří v barech, úřadech, obchodech i dopravních prostředcích připomínalo jednu velkou nemocnici a mělo řadu komických rozměrů. Vzrůstem neveliký pumpař u uliční benzinové pumpy s rouškou, v barevném klobouku a s pumpařskou pistolí předváděl kovboje; bankovní úředník za přepážkou zase vypadal jako gangster, který chce peněžní ústav vyloupit. Protože byly právě zavřeny školy, mohl jsem vidět, co už jsem považoval za málem zaniklé - na dvorcích a pláckách mezi baráky a u kostelů hrály malé party kluků fotbal.

V kavárně na Via Britannia, kam jsem vešel první den a zjistil, že za pultem obsluhují tři sestry původem z Valašska byla radost pobývat. Jenže jako host jsem pak viděl postupnou proměnu – nejdříve zavíračka v 18 hodin, poté metrové rozestupy a redukce židlí pro hosty a nakonec úplné uzavření. Obdivoval jsem nadhled a humor, s jakým provozovatelky to vládní nařízení berou. Z čeho budou platit nájem, budou-li uzavřené měsíc, římsko-valašské holky nevěděly.

 

Loď v rozbouřeném čase

Jiné české místo v Římě, kolej Nepomucenum, nepodléhalo žádné panice. Naopak – viděl jsem, jak rozkolísanosti světa čelí. Řádem, modlitbou, radostí, studiem. Nepomucenum v těchto dnech připomíná loď, která neohroženě veze živý poklad víry a české kultury přes rozbouřenost světa dál. Ve svých zdech má vepsány daleko dramatičtější časy a příběhy mužných duchovních, kteří dokázali vykormidlovat ze smrtelných peřejí. 

Mé dny v Římě se nachýlily, jenže lety do střední Evropy byly zrušeny. Ocitl jsem se v pustém kamenném kolosu metropole, kterým jak pingpongový míček letěl neviditelný virus, trochu jako trosečník. Cestou úplně vylidněným městem se mi vybavovala klidná tvář Josefa Toufara, laskavý hlas otcovského přítele a vysočinského Římana prof. Karla Vrány, který tu byl v exilu „uvězněn“ čtyřicet let, i vichry dějin, jež na tohle město doléhaly. A do této „koronaroma“ situace mi sestry z Valašska, vedení Nepomucena a Václav Kolaja nabídli konkrétní pomoc. Sestry jídlem, Nepomucenum střechou nad hlavou a pan velvyslanec sjednáním návratu. Potvrdila se v reálu slova francouzského biskupa Pascala Rolanda: „Tato světová krize má přinejmenším tu výhodu, že nám připomíná, že žijeme ve společném domě, že jsme všichni zranitelní a jeden na druhém závislí a že vzájemná spolupráce je daleko důležitější, než abychom zavírali naše hranice.“

Autor je básník a spisovatel


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 32 2. – 8. srpna 2022

Papež na cestách uzdravení a smíření

Přání, „aby se zasévala naděje pro domorodé i nedomorodé obyvatelstvo, které chce žít v bratrství“, vyslovil papež při návratu z Kanady. Při své 37. zahraniční…

celý článek


Poutníci na jedné lodi s biskupem

Společnou plavbu po Baťově kanálu absolvovali minulou středu účastníci 16. ročníku Pouti za umělce.

celý článek


Pár vteřin, které zachrání pokoj v rodině

Taková trpělivost! Znamená to něčí utrpení, nebo kopec klidu a míru? A můžeme si uhlídat, aby její míra nepřetekla? Hovořili jsme o tom s vedoucí Křesťanského terapeutického…

celý článek


Podezřívali nás, že jsme špioni

Útěk před komunisty, vojenská služba v USA, kněžství, profesorská kariéra, duchovní služba americkým vojákům a její zakládání v jedenácti postkomunistických zemích.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay