Komunisty jsme si zvolili sami
Vydání: 2016/21 Plná katedrála uctila Karla IV., 17.5.2016, Autor: Aleš Palán
Tohle prvenství českým zemím už nikdo neodpáře. Před sedmdesáti lety, ve volbách konaných 26. května 1946, si voliči vybrali komunistickou stranu.
Volební agitaci před květnovými volbami v roce 1946 provázely z dnešního pohledu nepředstavitelné momenty. Na dobovém snímku se svorně prezentují všechny čtyři politické strany, kterým bylo v Čechách a na Moravě umožněno kandidovat. Komunisti s rudou pěticípou hvězdou, lidovci s československou vlajkou, sociální demokracie s ozubeným kolem a konečně národní socialisti s kladivem a brkem. „V jednotě a svornosti je naše síla,“ hlásal společný slogan. Síla se ale záhy ukázala být slabostí a o jednotě nemohla být ani řeč. Snímek ČTK
Stalo se tak dobrovolně, byť v rámci omezené politické soutěže. V dnešním tématu KT se ohlížíme za tímto mezníkem, na který skutečně nemůžeme být hrdi.
„Komunisté vedoucí silou národa. V nejdemokratičtějších volbách lid potvrdil a rozšířil mandát komunistů,“ hlásalo den po volbách Rudé právo. Republika byla tehdy správně rozčleněna do tří zemí. Komunisté vyhráli v zemi České (43 %) a Moravskoslezské (34 %). V Čechách byli druzí národní socialisté, na Moravě lidovci. Na Slovensku ale s drtivými 61 % zvítězili představitelé Demokratické strany, komunisté pod hlavičkou Komunistické strany Slovenska skončili druzí s 30 %.
V českých zemích, stejně jako na Slovensku, mohly kandidovat vždy jen čtyři politické subjekty. Svůj přímý ideový protějšek na obou březích řeky Moravy měli ovšem jen komunisté. V součtu to na celkové vítězství komunistů stačilo. Předsedou vlády se stal Klement Gottwald a ve vládě měli komunisté největší zastoupení devíti ministrů. Ani to však nebyla většina. Mnoho demokraticky smýšlejících lidí v tom nevidělo zásadní nebezpečí. Vše měla ohlídat dělná spolupráce v rámci Národní fronty. Byly tu ostatně předvolební sliby komunistů: Zachováme soukromé vlastnictví, nebudeme zřizovat žádné kolchozy, navážeme na Masarykovy humanitní ideály, zaručíme svobodu vyznání.
Autorův dědeček Jan se voleb v roce 1946 účastnil jako agitátor lidové strany na Humpolecku. Komunistickým slibům nevěřil. „Teď vám dávají pole, ale počkejte: za chvíli vám je zase vezmou a naženou vás do kolchozů,“ říkal lidem. Brzy po únoru 1948 se přesně to stalo. Jasnozřivého lidovce komunisté za smyšlený politický delikt zavřeli do kriminálu a sebrali mu živnost. Mnoho lidí prohlédlo: soukromé vlastnictví bylo kriminalizováno, kolchozy se nazývaly jednotná zemědělská družstva, Masaryk začal být prezentován jako reprezentant buržoazie, který nechal za první republiky střílet do dělníků. A církev? Mnozí její představitelé byli uvězněni či internováni, řády a církevní školy zrušeny, majetek byl zabaven. A víra sama byla vysmívána.
Květen 1946 tomu všemu položil základy. V rozhovoru s historikem Ústavu pro studium totalitních režimů Martinem Tichým se poohlédneme po dobových společenských souvislostech. V anketě s pamětníky se pokusíme přiblížit atmosféru voleb. A zamyslíme se i nad tím, jestli dokážeme přijmout odpovědnost za krok, který českým voličům tak často předhazují slovenští historikové: Komunisty jste si v českých zemích zvolili vy sami.
