26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Komentář povolební: Překvapení a zklamaní

1. 6. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/23 Svobodné volby, 1.6.2010, Autor: Michal Pehr

Výsledky letošních voleb nám přinesly nejedno překvapení, naději a zklamání. První velké překvapení byla skutečnost, že do parlamentu se dostaly hned dvě nové strany, tj. TOP 09 a Věci veřejné. Padla tím zcela představa, že nové strany nemají moc šancí se do parlamentu dostat. V minulosti jsme byli sice svědky úspěchu Strany zelených či předtím Unie svobody, které dokázaly posbírat hlasy nespokojených, ale přesto u nás vládla jakási nepsaná představa, že kromě stávajících stran ty ostatní nemají velkou šanci, a tudíž ze strachu, že náš hlas propadne, je radši nebudeme volit. Druhým zajímavým faktem bylo, že dosavadní strany ztratily hodně voličů. Komunisté oproti minulým volbám ztratili téměř 100 000 hlasů, sociální demokraté necelých 600 000 hlasů a ODS více než 700 000 hlasů. To jsou obrovská čísla. Třetím překvapením je pak to, že voliči ve větší míře využili možnosti preferenčních hlasů, které způsobily, že neplatilo rozhodnutí stranických vedení a sekretariátů. Nejznámější je v tomto směru případ někdejšího ministra Ivana Langra, který se nedostal do Poslanecké sněmovny, a to i přesto, že byl na tzv. volitelném místě. Zajímavým faktem je také vyšší podíl žen v Poslanecké sněmovně. Největším zklamáním těchto voleb je pro mne ale historický neúspěch KDU-ČSL. Tato strana poprvé od svého založení v roce 1919 není zastoupena v Poslanecké sněmovně. Oproti posledním volbám ztratila 160 000 hlasů a snad všichni se ptají: Jak je to možné? Jistě, důvodů je celá řada, které dříve nebo později uslyšíme (např. chyby stávajícího předsedy a celého vedení, nedostatečná práce na ideovém vymezení strany, ostrakizace některých proudů uvnitř strany nebo lákavá alternativa v podobě TOP 09 podporované řadou katolíků-křesťanů). Otázkou ovšem je, zdali je to pouze prohraná bitva, anebo počátek konce. Přiznám se, že sám nevím. Lidovci však stojí před velmi těžkým úkolem. Musí najít nového předsedu a každému je nad slunce jasné, že se na mimořádném sjezdu bude muset velmi opatrně vybírat. Je to poslední šance a jakákoliv chyba bude mít smrtící účinek. Nový předseda musí být totiž charizmatickou osobností respektující zvláštnosti tohoto proudu. Neztratit dosavadní voliče a zároveň znovu získat důvěru voličů dřívějších. K tomu se bude potýkat s nezájmem médií, nedostatkem financí, ale také s únavou a nechutí řady členů angažovat se. Tím vším se však nesmí nechat odradit. A co je ještě důležitější – strana musí přemýšlet o tom, co vlastně chce prezentovat. Zbožné výrazy a tradice nestačí. Často jsem se totiž setkával s tím, že řada členů nedokázala definovat, jaký je lidovecký program – a to je špatně. Jakákoli strana totiž může být úspěšná jenom tehdy, pokud její členové vědí, za co bojují, a jsou ochotni stát za svými názory. Přál bych lidovcům, aby v nastávající zkoušce obstáli. Naše společnost, ale i naši křesťané totiž potřebují stranu tohoto typu – tj. stranu, která bude reprezentantkou otevřeného a odpovědného politického středu, ale zároveň bude prosazovat dobré tradiční a konzervativní hodnoty.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou