Kniha o mučedníku dvou totalit
Vydání: 2010/7 Cizinci u nás, 9.2.2010, Autor: Jaroslav Šebek
Kardinál Josef Beran bezpochyby patří k největším postavám českých dějin 20. sto- letí – a určitě nejen církevní optikou. Je proto jenom dobře, že se ve větší míře vrací do naší historické a veřejné paměti, o čemž svědčí například nedávná instalace jeho sochy před budovu Katolické teologické fakulty v pražských Dejvicích.
Jeho dramatické životní peripetie, v nichž se jako na projekčním plátně odráží i bouřlivý tok událostí naší moderní historie, vydají na několik knih. Jednou z posledních a nejrozsáhlejších je životopis z pera Stanislavy Vodičkové Uzavírám vás do svého srdce, který významně doplňuje dosavadní publikace o jeho osudu. První kapitoly jsou věnovány zejména Beranovu působení na teologické fakultě a v arcibiskupském semináři v Praze. Při líčení těchto pasáží se autorka zabývá i dopady politických a národnostních turbulencí, zasahujícími ještě před válkou německé adepty bohosloví, s nimiž se Beran dostal do konfliktu. Je proto dobře, že je zde alespoň stručně zachycen i problém Beranova vztahu k Němcům, který budí ještě dnes řadu rozporuplných reakcí. Ze strhujícího autorčina vyprávění si můžeme udělat i malou představu o hrůzách, které na Berana čekaly za zdmi nacistických koncentračních táborů po zatčení gestapem v roce 1942, ale i o atmosféře v mezidobí mezi dvěma diktaturami, kdy Beran usedl na svatovojtěšský stolec. Podstatná část knihy je věnována Beranově příběhu v době komunismu. Velmi zajímavé jsou zejména pasáže týkající se popisu internace po incidentu ve svatovítské katedrále v červnu 1949, kde najatí provokatéři z řad StB a lidových milicí českého primase vypískali při jeho pokusu přečíst pastýřský list proti rozkolnické Katolické akci. Beran byl poté izolován v Arcibiskupském paláci a od března 1951 na několika dalších místech. Autorka se zde opírala o zatím nezveřejněné archivní materiály, díky čemuž podává i zevrubnou charakteristiku jeho spoluvězňů, řeholních sester, které se o něj během internace staraly, ale také strážných z řad komunistické policie. Pozoruhodné je i svědectví o tajných estébáckých operacích, jež si kladly za cíl Berana v internaci zdiskreditovat. Skutečně skvostnou součástí je obrazový doprovod obsahující řadu unikátních fotografií (například z arcibiskupské inaugurace v prosinci 1946, z internačních míst, z Beranových cest ke krajanům po odchodu do exilu v roce 1965 či z jeho pohřbu 1969). Možná je na některých místech trochu ke škodě viditelná snaha o velmi podrobný popis dění, díky němuž se čtenář může utápět v detailu a nezachytit širší kontext. Kniha Stanislavy Vodičkové však představuje v konečném výsledku velmi zdařilý duchovní i občanský portrét osobnosti, k níž by se měli čeští křesťané stále vracet.
Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
