Kniha, kterou byste neměli přehlédnout - vybírá Jaroslav Med
Vydání: 2004/29 Co v nás konkuruje Bohu?, 31.10.2004, Autor: Jaroslav Med
Příloha: Perspektivy
Nevím, kolik našich čtenářů si uvědomuje významnou důležitost francouzského básníka Paula Verlaina (1844-1896) při formování české novodobé křesťansky orientované poezie. V letech 1873-1875 byl P. Verlaine ve vězení za postřelení svého básnického druha a přítele Arthura Rimbauda; a právě tato vězeňská zkušenost byla příčinou jeho konverze, návratu ke katolické víře, v níž byl sice vychován, ale jež zmizela v časech bohémské nevázanosti.Básnickým zrcadlem Verlainova návratu ke katolické víře se stala jeho básnická sbírka Sagesse (Moudrost), která vyšla v roce 1881 a patří k Verlainovým vrcholným básnickým dílům. A právě tato sbírka náboženské lyriky se časem proměnila v nedostižný vzor pro české básníky Katolické moderny konce 19. století, usilujících o renesanci křesťanské poezie v české literatuře. V řadě do češtiny přeložených ukázek z tohoto Verlainova "monumentu kajícné lítosti a návratu k Bohu" (V. Černý) se vytvářela jistá kanonizovaná podoba básnické spirituality, k níž ovšem čeští básníci z okruhu Katolické moderny, postrádající ve svých řadách génia Verlainovy velikosti, nikdy nemohli dospět.
Tento literárně historický exkurz byl nutný hlavně proto, že Paul Verlaine je v českém kulturním povědomí přítomen především jako génius básnické hudebnosti a mnohem méně jako básník hlubokého náboženského prožitku. A že nebyl tento prožitek pouhou krátkou vězeňskou epizodou, dosvědčuje i útlá Verlainova básnická sbírka Intimní liturgie, publikovaná čtyři roky před básníkovou smrtí v roce 1892, která nyní vychází poprvé v českém překladu Gustava Francla (Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2004). Je to neobyčejně záslužný ediční čin, protože prohlubuje náš pohled na velkého francouzského básníka, suveréna Galantních slavností a Romancí beze slov, který v této skromné knížce podřizuje svou veršovou zpěvnost a melancholický rytmus svého snění liturgické adoraci, při níž oslavuje Kristovu přítomnost mezi námi.
A že jej tato Kristova přítomnost zasáhla skutečně hluboce a opravdově, o tom svědčí i úryvek z listu A. Rimbaudovi po návratu z vězení na konci roku 1875: "Jsem pořád stejný. Přísně náboženský, protože to je jediná dobrá a rozumná věc. Všechno ostatní je podvod, zloba, hloupost. Církev vytvořila moderní civilizaci, vědu, literaturu, především však Francii, a Francie hyne, že se s ní rozešla. To je docela jasné. Církev udělala také lidi, vytvořila je. Měl jsem během osmnácti měsíců dost času si to vše promyslet a ujišťuji tě, že se toho držím jako jediné opory."
Verlainova slova mají i dnes až mrazivě aktuální naléhavost... Sdílet článek na:
Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články
