Při křtu dítěte kmotr zpravidla stojí těsně vedle něj. A na stejném místě by měl stát i v dalších letech – při doprovázení na nelehké cestě víry. O roli kmotra jsme hovořili s P. MILOŠEM SZABÓ.

 

Při křtu dítěte má kmotr převzít zodpovědnost za jeho výchovu ve víře.Ilustrační snímek archiv KT

 

Co byste poradil rodičům, kteří vybírají křestního kmotra pro své dítě?

 

V první řadě by měli vědět, proč při křtu vlastně kmotr vystupuje. Nejde pouze o jakousi dávnou rodinnou tradici, nýbrž především o tradici prvních křesťanů, kdy kmotr byl pro toho, kdo žádal křest, prvním pojítkem s konkrétním společenstvím věřících, do něhož pokřtěný křtem vstupoval a jemuž se zároveň za nového člena církve zaručoval. Tím jsou dány i požadavky, které by nejen měl, ale logicky musí kmotr splňovat: má jít o praktikujícího katolíka, u něhož se církev nedívá pouze na to, zda je též pokřtěný, ale především zda se od křtu ve své osobní víře posunul dál a přijal či přijímá další svátosti, k nimž křest věřícímu otevírá cestu: biřmování, eucharistii a (je-li sezdán) církevní manželství.

 

Zatímco dospělý si před vlastním křtem takovéhoto člověka vybírá sám, pro dítko ho vybírají rodiče. Prostředí, kde by ho měli hledat, není tedy v první řadě příbuzenstvo, nýbrž především některé farní společenství.

 

Je vhodné, když je do role kmotra vybrán prarodič? Věkový rozdíl může být problém.

 

Částečně jsem už odpověděl v předchozí otázce. Dobrá babička může a má být dobrou babičkou, stejně jako děda má přirozeně plnit svůj úkol dobrého dědy. Kmotr či kmotra mají zcela odlišné poslání a jejich výběr by měl začít dříve, než se dítě narodí. Uvažují-li rodiče o křtu, měli by také přemýšlet nad tím, koho z věřících lidí znají natolik, aby mu případně svěřili své dítě, když bude potřebovat odpovědět na otázky víry a oni mu z různých důvodů nebudou moct odpověď poskytnout.

 

Není nezajímavé, že i když současný papež reflektuje dnešní dobu a vyzývá nás kněze, abychom více chápali rodiče, kteří nežijí v ideálních vztazích, a abychom neodmítali křest jen proto, že se nový člověk narodil rozvedeným nebo svobodným matkám, nikdy neslevil z požadavků, které církev klade na ty, kdo mají u křtu převzít úkol kmotrů.

 

Co patří mezi povinnosti kmotra?

 

V první řadě být vzorem křesťanského života. Aby se s ním kmotřenec či kmotřenka nejen mohli kdykoli bavit o víře, ale především aby u něj mohli hledat oporu v situacích, kdy budou vystaveni nebezpečí či pokušení z křesťanské cesty sejít, a to jak v oblasti věroučné, tak morální. I proto dnes při křtu drží v náručí dítě jeden z rodičů (a nikoli kmotr), zatímco kmotr u samotného křtu vůbec nemusí být (může ho někdo zastoupit). Nejdůležitější povinnost kmotra totiž není u křtu, ale po něm.

 

Jak vazbu na kmotra může posílit sám kmotřenec nebo jeho rodiče?

 

Vztah mezi kmotřencem a jeho kmotrem či kmotrou je jako každý jiný vztah. Roste a sílí tím, jak se o něj ti dva lidé starají. Jeden rozdíl však mezi tímto vztahem a ostatními přece jen je: kmotr se zavázal o tento vztah pečovat před Bohem, a to bez ohledu na to, zda se o něj bude starat kmotřenec. Toho by si měl být vědom každý kmotr a každá kmotra, včetně těch, kdo ztratili na své kmotřence jakýkoli kontakt.

 

A jak dobře poradit dospívajícímu, který hledá biřmovacího kmotra? Proč církevní právo doporučuje, aby byl vybrán kmotr křestní?

 

Jestliže byl zvolen dobrý křestní kmotr, není důvod, aby ho někdo při biřmování měnil. Biřmování nelze oddělit od křtu, je jeho pokračováním, uzráním a upevněním vztahu, který začal křtem. Toto upevnění vykonává Duch Svatý a mělo by zasáhnout vztah jak mezi Bohem a člověkem, tak mezi těmi dvěma, kteří křtem vstoupili do duchovního příbuzenství. Biřmovanec v latinské církvi je ve věku rozlišování – mimo jiné toho, zda křestní kmotr, jenž mu byl vybrán, svůj slib od křtu plní, či nikoli. A může se rozhodnout, jak dál. Buď se jejich vztah potvrdí i biřmovacím kmotrovstvím, nebo si tentokrát sám vybere kmotra, jenž bude všechny výše zmíněné předpoklady splňovat.