Kéž by dětem vydržely původní rodiny

Vydání: 2004/51 Vánoční dvojčíslo, 16.12.2004, Autor: Jiří Macháně

„Kde jsou Honzík, Marek a Míša? Tady! Něco tu pro vás máme,“ volá při vstupu do herny dětského domova ve Stochově na Kladensku P. Juan Provecho OSA. Je obklopený malými pomocníky z pražské farnosti sv. Tomáše a z International school of Prague (pražské mezinárodní školy - pozn. red.). Před malou chvílí právě vyskákali z mikrobusu a teď už rozdávají svým vrstevníkům z dětského domova úhledně zabalené dárky.

„Konkrétní dítě z dětského domova dostane dárek od konkrétního dítěte či rodiny z naší farnosti nebo z International school of Prague. Jak vidíte, děti z Prahy jim je navíc předají osobně. A je moc dobře, že se s těmito dětmi potkají,“ domnívá se jeden z organizátorů této akce, augustinián P. Juan Provecho. O dvě stovky dětských přání se společnými silami dělí farní společenství od sv. Tomáše a žáci s rodiči výše zmíněné školy. Ve farnosti si každý vybere lísteček s přáním od dětí, podle něj pak koupí dárek a případně jej i zabalí. Ve škole zase přání navěsí na stromek, kde si je děti nebo rodiče mohou utrhnout jako čokoládu z kolekce, a splnit tak sny některých dětí z pěti dětských domovů ve středních Čechách.

Ve stochovském dětském domově začínají po malé chvíli děti v herně společně dárky rozbalovat a „zkoušet“. Ty, které v domově bydlí, lze od těch, které přijely jen na návštěvu, rozeznat snad jen podle naražené nové zimní čepice nebo velkého zaujetí při hře s novým autem, které nesmí ani na chvíli z ruky. A největší vánoční přání, jaké ve Stochově mají? „Moc bychom chtěli, aby dětem vydržely jejich původní rodiny,“ podotýká smutně ředitelka domova Irena Plešingerová a připomíná článek, který před lety o jejich dětském domově vyšel v Katolickém týdeníku: „Díky němu se od té doby podařilo pro šest dětí nalézt nový domov v katolických rodinách na jihu Moravy,“ pochvaluje si ředitelka.