8. 9. 2020
|Život farního společenství nemusí znamenat jen společné prožití nedělní bohoslužby, jak je mnohdy zvykem. Na této dvoustraně přinášíme několik tipů, jak farnost oživit, do čeho se společně pustit.
Vydání: 2020/37 S nunciem na pouti v Hájku, 8.9.2020, Autor: Tomáš Kutil
Jak vystoupit z udržovacího režimu do misijního zápalu? Tuhle otázku si pokládá James Mallon v knize Proměna farnosti (KNA 2018). Záhy poté, co poprvé vyšla v roce 2014 v Torontu, se stala bestsellerem. Mallon, kněz žijící v Kanadě, v ní totiž přináší praktický návod, jak s proměnou začít a jak postupovat. „Svým farníkům u svatého Benedikta jsem hned během prvního víkendu řekl, že mě pronásleduje palčivá otázka: Co zastaví společenské změny, které si vyžádaly uzavření tří farností a jejich spojení do jedné? Odpověď zní: Nic. Pokračování úpadku, který nás dostal do současné situace, nezabrání nic. Pokud ovšem nebudeme usilovat o zásadně hlubší proměnu,“ zdůrazňuje James Mallon a popisuje transformaci farnosti, která se za jeho působení podařila. Otevřeně při ní přiznává inspiraci z kurzů Alfa: „Ve farnosti se snažíme udržovat systém středně velkých skupin… Tento model umožňuje i těm, kdo do kostela pravidelně nechodí, aby po absolvování kurzu Alfa přešli do navazujícího společenství, kde mohou rozvíjet svou víru.“
Zdůrazňuje také význam tvorby strategií, protože bez vizí nemůže podle něj k žádné proměně dojít. Navrhuje dokonce vytvořit si několikaletý plán: „V menších farnostech může pastorační rada připravit podrobný strategický plán a pak se i zapojit do jeho provedení. Ve větších načrtne hlavní tahy a nižší úrovně strategie přenechá pastoračním týmům, které se příslušným oblastem farního života věnují.“
V královéhradecké diecézi dostávali knihu Proměna farnosti katecheté. „Z některých farností mám zprávy, že zmíněnou knihu vzal pan farář na pastorační radu a zabývají se jednotlivými kapitolami a přemýšlejí, jakou inspirací by pro ně některé podněty mohly být,“ popisuje generální vikář Mons. Jan Paseka. V jednom z vikariátů ji na jaře četli kněží v rámci vikariátní konference a na podzim chtějí pokračovat.
Odkud ale začít, když máme pocit, že zrovna u nás se nic neděje? „Je dobré, aby každý začal sám u sebe. Pokřtěný člověk je zodpovědný za hlásání evangelia,“ poukazuje Jan Paseka a doporučuje dát si reálný cíl a začít malým projektem. „Pokud se něco malého daří, můžeme na tom stavět dál. Mnohdy se stává, že když si člověk dá příliš velký cíl, tak u toho nevydrží. Samozřejmě bych doporučil být v kontaktu s místním knězem a pastorační radou farnosti,“ zdůrazňuje generální vikář.