Vydání: 2008/11 Chápe kněze nejlépe kněz?, 11.3.2008, Autor: Jiří Macháně

Dveře chrámu sv. Vojtěcha v Milavčích jsou dokořán. Je teplé únorové úterní dopoledne a žádná mše svatá či pohřeb se tu zrovna nekoná. Přesto kolem kostela parkuje řádka automobilů. V chrámu se právě scházejí k modlitbě breviáře tři generace kněží z celého Domažlicka. A my jsme přijali jejich pozvání navštívit vikariátní konferenci...

Při vstupu do chrámu všechny vítá zdejší duchovní správce P. František Kaplánek. Velký dárek položený na stolku na obětní dary dává tušit, že hostitel vikariátní konference něco slaví.
Po modlitbě a krátké exkurzi po barokním kostelíku, který zdobí fresky ze života sv. Vojtěcha, se už patnáct farářů ze širokého okolí hrne ven, kde blahopřejí šedesátníkovi. „Pojďte na faru, jste všichni zváni také na oslavu,“ rozdává úsměvy P. Kaplánek. V hroznu gratulantů nelze přehlédnout místního vikáře P. Miroslava Kratochvíla z Kdyně. Má totiž na hlavě kovbojský klobouk, o němž zasvěcení lidé a jeho farníci vědí, že k němu patří stejně tak, jako chov koní na kdyňské faře.
Ve farním sále pak vikář výjimečně zkracuje běžnou agendu na minimum. Řeší se jen to nejnutnější, co nesnese odklad. Po chvíli pak kněží společně přecházejí k hlavnímu bodu programu konference: oslavují jubileum jednoho ze svého středu. Nejdříve pozdvihnou sklenku a okna rezonují zpěvem „Živijó“ v podání patnáctihlavého mužského sboru.

CHODSKÉ KOLÁČE
Na „vikariátce“ na milavečské faře zkrátka panuje rodinná atmosféra. Na stole voní káva, předvádí se tu i umění místních farnic: pravé chodské koláče, pestré chlebíčky a zákusky. V opakovaných gratulacích kněží se nešetří žerty, špičkováním a všeobecným veselím. „Napřed ti dávám sklenici s šedesátkou, abys věděl, kolik ti je. Pak tu máš zrcadlo, až ti budou farnice říkat, jak hezky vypadáš, abys věděl, že mají pravdu. Dávám ti taky svíčku se svícnem, abys sis na to mohl posvítit a lépe na sebe viděl, a když uvidíš tu skutečnost, tak tuhle máš ještě láhev něčeho dobrého, aby se ti z té nádhery v tom zrcadle trochu zvednul tlak,“ rozesmívá nejen oslavence, ale i ostatní gratulanty vikář Kratochvíl.
Zábavu udržují v plném proudu připomínky, kdo komu dělal v minulosti kaplana a kdo komu jako farář šéfoval; vyprávějí se i historky z pastorace a nešetří se farářskými vtipy.

ŠEDESÁTKU OSLAVÍ KNĚZ I S FARNÍKY
P. Kaplánek pak také zve všechny na odpolední mši svatou, kdy na oslavu spolu s farníky dorazí biskupský vikář Mons. Josef Žák. Pozvánka rozpoutává debatu o tom, co asi bude v tom velkém balíku v kostele. Přáním čerstvého šedesátníka je prý nová rocheta. „Jestlipak se ti už farníci složili na rakev,“ dobírá si jej P. Kratochvíl. Po modlitbě a společném obědě ještě přijíždějí další kněží z širokého okolí. Chtějí udělat radost svému bratru, s nímž je spojuje přátelství a kněžská služba. „Popichujeme se, ale je tu přece jen vidět, že se máme rádi. A ta jeho šedesátka, to je krásný věk. Až mu bude osmdesát jako mně, tak se teprve ohlédne, co toho ještě za těch dalších dvacet let zastal,“ loučí se s námi P. Antonín Daněk.

---

VIKARIÁTNÍ KONFERENCE
Nenechme se mýlit souslovím, které spíše než k pravému významu odkazuje na jakési sympozium pánů vikářů. Ve skutečnosti je vikariátní konference pravidelným měsíčním setkáním kněží žijících a působících na území jednoho z vikariátů dané diecéze. Obvyklou součástí těchto setkání je vedle vyřizování běžných administrativních a provozních záležitostí duchovní správy také společná mše svatá, modlitba a vzdělávání. Pro kněze je to také vzácná příležitost pro vzájemné setkání ve společenství spolubratrů.