Když se řekne móda…
Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Ivana Jeništová
Příloha: Doma
Slovo móda dnes evokuje spíše pomíjivost a povrchnost. Ne vždy tomu tak ale bylo. Svědčí o tom i současná výstava na šternberském hradě.Po celou letošní sezonu (tedy do konce září denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin, v říjnu o víkendech a svátcích od 9 do 16 hodin) budou návštěvníci moci kromě prohlídky středověkého hradu a jeho interiérů vidět také rozsáhlou expozici s názvem Historická móda v proměnách času. Ta zaznamenává vývoj oblékání od poloviny 13. století, kdy byl hrad založen, až do počátku století dvacátého.
Jak řekla kurátorka výstavy Lenka Vaňková z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu, vystaveny jsou oděvy, jejich historická dokumentace, různé doplňky a také divadelní kostýmy. Exponáty odpovídají slohu místností, kde jsou vystaveny, pořadatelé připravili také tematické bloky, připomínající například oblékání při svatbách, pohřbech a dalších událostech.
Návštěvníci se dozvědí třeba o významu barev. Například to, že černá se poprvé objevila v tzv. burgundské módě na konci 15. století, že rokoko přineslo vestu, frak a vysoké zdobené účesy na kovových konstrukcích a 18. století krinolínu, že se obrovským biedermeyerovským rukávům na dámských šatech říkalo skopové kýty, že bílá barva se stala barvou svatební až v 19. století... Nechybějí ukázky dětské módy, oděvů určených k svatbám či k pohřbům – až dojemná je bělostná rakvička s bílými vyšívanými pohřebními šatičkami.
Zajímavá je samostatná výstavka historických žehliček. Ty se začaly používat nikoli kvůli parádě, ale pro rozžehlování švů, aby netlačily. Poprvé se o tomto nástroji používaném za tímto účelem zmiňuje Jan Amos Komenský v knize Orbis Pictus. A tak uvidíme žehličky mosazné, litinové i hliníkové. Žehličky ohřívané na kamnech, plněné dřevěným uhlím, lihové, plynové, benzínové či elektrické. Žehličky cestovní na puky kalhot, na hrany kožených podešví, na svršky obuvi, na prolamování límců, na ohřev kulmy, žehlicí formy na látkové květy, plisovací kleště. A také starodávná kamna, necky, valchy, jádrová mýdla, žehlicí prkna, dřevěné rukávníky. Nejstarší kus z konce 19. století. Člověk má pocit, že se skutečně ocitl někde v období rokoka či na začátku 20. století. Sdílet článek na:
