Vydání: 2004/10 O česko-německém smíření, 6.9.2004, Autor: Petr Šmolka

ALKOHOL BORTÍ ŽIVOTNÍ HODNOTY
Můj muž měl vždy sklony k popíjení, ale neměla jsem pocit, že by to byl problém. Žijeme spolu pět let a jeho popíjení se po narození našeho prvního dítěte podle mého proměnilo v opíjení. Měl v té době velké problémy v práci a nový člen naší rodiny nám dával také pořádně zabrat. Zpočátku přišel jen čas od času z práce později a byl mluvný. Pak si k tomu začal večer nalévat tvrdý alkohol z baru a čas od času odcházel spát opilý. Jeho pití má své cykly. Když prožijeme hezký víkend, děti příliš nezlobí nebo má co na práci v dílně nebo na zahradě, pití si ani nevšimne. Nikdy nebývá nerudný ani zlý. Když s ním o tom chci mluvit, tak se vymlouvá, že potřebuje ulevit nervům. Jak bych měla situaci řešit? Je to alkoholismus?
S. K., České Budějovice

Některé příběhy by měly patřit do jakéhosi pomyslného 'zlatého fondu' ponaučení pro partnery a budoucí manžele. Tento mezi ně bohužel asi patří.

Těžko říci, kde se mezi lidmi vzala často tradovaná představa o alkoholicích jako osobách trpících neustálou až nutkavou potřebou udržovat si alespoň základní 'hladinku' opojení. Kam bychom však potom zařadili 'kvartální pijáky' s jejich občasnými nekolikadenními opileckými tahy, po nichž následují fáze třeba i několikatýdenní abstinence? Mezi běžné konzumenty? Asi dost těžko! A kam třeba ty, pro něž se alkohol stal berličkou, o niž se opírají v náročných chvílích, kdy jiní hledají spíše konstruktivní řešení? A kam ty, jimž je zatěžko nepít i tehdy, když se jim kvůli jejich návyku začíná bortit některá z významných životních hodnot (rodina, zdraví apod.)?

Bohužel odpověď na otázku, zda jde ve vašem příběhu o závislost, je zřejmě kladná. Říkáte, že není protivný ani zlý - zatím není, časem však může být hůř. Pokud byste se domnívala, že za pitím vašeho muže jsou jen nějaké nepříznivé vnější vlivy a bez nich by celý problém zmizel, pak jste na falešné stopě.

I kdyby byl váš manžel nemusel do stresujícího zaměstnání a jen by se z dlouhé chvíle rýpal v hlíně, kutil v dílničce a ve zbylém čase posedával u bazénu se sklenkou ovocné šťávy, stejně by se dříve či později důvod k záměně ovocného moku za něco ostřejšího jistě našel. Nemoc dítěte, sucho, dlouhotrvající deště, až příliš pilný krtek v zahrádce - fantazii se meze nekladou.

Měla byste klást jasně formulovaná ultimáta. Začít lze těmi vcelku jemnými. Třeba popisem vlastních pocitů, možná dokonce spíše těch pozitivních. Jak je vám s ním dobře, když si tu sklenku dokáže odpustit, jak je vám líto, když se pak ta atmosféra něčím pokazí. Nic proti, pokud vezmete kousek 'viny' třeba i na sebe: 'Vím, že to se mnou nemáš lehké, ale mně ten alkohol prostě vadí. A taky se trochu bojím, aby nebylo hůř.' Bylo by dobré, pokud byste jej za případnou snahu dokázala dokonce něčím odměnit. Třeba tím, že na něj pak budete milejší, vlídnější, vůči jeho potřebám vstřícnější. Když neuspějete, nezbude než přitvrdit. Pozor však na jednu zlotřilost - každé ultimátum zahrnuje i hrozbu sankcí. Pak je třeba, abyste si byla jista, že ji také dokážete naplnit. Jinak jsou veškerá ultimáta v podstatě na nic a při jejich opakování mu již budete spíše pro smích.

Podobnou situaci je mnohdy velice obtížné zvládnout bez vnější pomoci. Tu první byste nejsnáze získala v manželské poradně. Nedejte se odradit tím, že byste tam manžela pravděpodobně nedostala. I tak byste získala alespoň podporu ve snaze změnit něco ve svém jednání. Nebo by manžel alespoň pochopil, že již opravdu 'jde do tuhého'. Nejtěžší zpravidla bývá ten první krok. Přál bych vám odvahu jej udělat.

PhDr. PETR ŠMOLKA, Poradna pro rodinu, tel/fax: 244 403 354, e- mail: psmolka@volny.cz

Některé životní příběhy lidí, kteří měli problémy s alkoholem, by měly patřit do pomyslného 'zlatého fondu' ponaučení pro partnery a budoucí manžele.