26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když onemocní někdo v rodině. Situace očima příbuzného

2. 10. 2012

|
Tisk
|

Po necelých třech hodinách jízdy jsem konečně tady – u mámy. U mámy – tedy doma? Domov svatého Josefa je domovem pro více lidí.

Vydání: 2012/40 Svatý Václav a ohrožená demokracie, 2.10.2012

Příloha: Doma

Když jsem byl malý, maloval jsem mamce různé domy, velkolepostí jsem nešetřil, měly arkády, balkonky, pokud možno žádné schody, vždy byly situované na vesnici obklopené sadem, uvnitř hala, do které by se vešla celá vesnice, a tedy i naše rodina a přátelé, a v hale – fontánka. Říkal jsem jí, že jí jednou takový „domek“ postavím, až budu velký. Tenkrát jsme ještě chodili s mamkou občas ven na procházku. Držela se berle nebo kočárku, do něhož se dal nákup.
Mezitím se hodně změnilo. Nemoc zvaná roztroušená skleróza zatím, naštěstí pomalu, postupovala. Kdy výlety mamča radši „zabalila“, si uvědomuju matně. Prvním krokem cesty ven, po mnoha letech, byl elektrický vozík. Byl tak geniální, že jako vzrostlý pubescent jsem jej bez problémů složil a přenášel jako přepravku jablek, ovšem totéž platilo i o mamce. Pokud to šlo, chodilo se od madla k madlu po bytě, dnů, kdy to nešlo a čekalo se na pomoc charitní sestry nebo moji, přibývalo. Vcházím do nádvoří Domova a vítá mne kašna. No vida, kašna jak malovaná! Vždy se mi vybaví první okamžik, kdy jsem sem maminku přivezl, tenkrát jen na „lázeňský pobyt“. Ihned po našem příjezdu se jí ujala mladá sestřička a odvezla ji údajně na svačinu. Ty dvě odcházely jako zdravotní sestra a pacientka a vrátily se jako nejlepší kámošky z mládí. Tykání, srandičky. Nechápal jsem. Ale pochopil po čase. V tomto Domově se nabízí k osobnímu kontaktu i osobní přístup. Co jsem z dalších návštěv po čase vycítil, byla úcta jednoho k druhému.
Vedle kašny mne vítá mamča. Stále více se usmívající, právě jako se i budovy Domova každým rokem stále více usmívají novotou. Díky sponzorům, dárcům, díky lidské pracovitosti a obětavosti. Pusa na přivítanou a jdeme do kostela – je součástí areálu. Ano, nejdřív je třeba začít léčit duši, poté tělo a ducha.
SLAVNOSTI BEZ BARIÉR
V jinak klidném nádvoří to jednou za čas pěkně hučí. Svatoanenská pouť má již tradici a v těchto prostorách hostí kromě pacientů a návštěvníků umělce, duchovní, řemeslníky, divadelníky a kejklíře. Slavnosti bez bariér, jak se akce nazývá, jsou výzvou pro každého, aby v sobě odstraňoval bariéry. Procházíme se s maminkou areálem, je příjemné si s ní odskočit na plac zatančit, když na pódiu hrají Chinaski.
Když odtud odjíždím a vracím se domů, zdá se mi, že je vše trochu naopak. Nemoc převrátí hodnoty i myšlení – a nemusí to být nemoc vaše. Nepostavil jsem mamce dům, přesto mne vítá ve svém novém domově plném svých kamarádů. Když se loučíme, nemám stažené hrdlo a hlavu plnou hořkosti jako tenkrát, když jsem ji musel odvézt do domova důchodců, protože už nevydržela doma samotu v době, kdy jsem začal studovat v Brně. Mohu se k ní vracet, což umožnil právě Domov svatého Josefa.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou