Když obnovíme kalvárii, přelomíme kletbu
Vydání: 2009/14 Květná neděle, 1.4.2009, Autor: Matúš Demko
Příloha: Doma
Nad Banskou Bystřicí je noc, zpívá Honza Nedvěd. Leč nad nedalekou Banskou Štiavnicí, známým turistickým místem na středním Slovensku zapsaným ve Světovém kulturním dědictví UNESCO, není noc, nýbrž více než dvě staletí stará Kalvárie. Namísto tradičných 14 zastavění křížové cesty jich obsahuje 24. Rozšířená je o výjevy ze života Panny Marie a Pána Ježíše. Za datum jejího vzniku můžeme považovat 14. září 1744, když byl požehnán základní kámen. Po celý čas o ni pečoval Kalvárský fond. V roce 1951 – symbolicky po dvou stech letech od jejího vystavění – komunisté kalvárii znárodnili – a tím začal její konec. „Zúčastňovat se poutí bylo nežádoucí, a tak tato tradice zanikala. Po roce 1989 stát velmi nerozumně odevzdal kalvárii částečně církvi, částečně městu a největší část si nechal. Velice se tím zkomplikovalo její udržování, a když se k tomu přidal vandalismus a vykrádaní, zkáza byla hotová,“ vysvětluje Martin Macharik, předseda Kalvárského fondu – občanského sdružení, které si zaregistrovalo název podle svého historického předchůdce. „Chceme zachránit nejhezčí a největší kalvárii na Slovensku,“ svěřuje se Martin. „Chátrající kalvárie bolela všechny návštěvníky i obyvatele města.“ Pokusů o její záchranu bylo mnoho, avšak neúspěšných. Před několika roky se setkaly dvě iniciativy – kulturněhistorická v čele s architektkou Katarínou Voškovou a dobrovolnická v čele se skauty s manažerskými zkušenostmi z velikých projektů – a obnova mohla začít. Martinovou ambicí je vrátit kalvárii liturgický život, obnovit tradice, pozvat věřící na náboženské akce a organizovat akce pro turisty. Když skaut Alojz Vlčko poprvé navštívil banskoštiavnickou kalvárii, viděl zpustlý areál a vydrancovaná umělecká díla. „Jako poutník jsem byl sice unesen místem, ale obsah poutě byl nulový.“ To byl moment, když se Alojz začal zajímat o osud tohoto kopce. Martin ho oslovil s nabídkou spolupráce. „Mou prací je převážně hledání grantových možností, psaní projektů a vyúčtování poskytnutých dotací,“ říká čerstvý absolvent univerzity Alojz Vlčko. Více než byrokracie ho baví konkrétní práce na obnově kostelů a kaplí. Kosení trávy, odstraňování náletů, řezání dřeva, to všechno je pro něj skvělá zábava – pokud jsou u toho správní lidé a přátelská atmosféra. „Náplň vidím i v tom, že můžu brigádníkům vysvětlit, co jednotlivá zastavení znamenají, který biblický příběh připomínají.“ Proč se na rekonstrukci kalvárie ve velkém podílejí zejména skauti? „Zakladatel skautingu lord Robert Baden Powell žádal ve svém odkaze skauty, aby zanechali svět alespoň o kousek lepší, než ho nalezli. A právě zapojení se do těchto aktivit je pro skauty dobrá příležitost tuto prosbu naplnit,“ uvedl Alojz. Kalvárský fond má 15 členů, avšak ruku k dílu přiložilo za poslední dvě léta tisíc lidí z celého světa, hlavně pak ze Slovenska. Nadšenci stojí teprve na začátku. „Potýkáme se s obrovským komplexem problémů. Od toho, že se lesy nacházejí v pásmu ochrany, přes lípy žádající speciální péči až po obnovu historických maleb či soch.“ Náklady se odhadují na tři miliony euro. První milion se podařilo fondu opatřit od VÚB banky, slovenského ministerstva kultury, Světového památkového fondu a britského Headleyho trustu. Podpořit obnovu je možné i takzvanou adopcí. Jako při vzniku kalvárie, když stavbu božích muk financovali například císař František Lotrinský anebo banská společnost Štola sv. Michala, je i dnes možné přispět a kapli adoprovat. Pro Martina Macharika je kalvárie zosobněním společenské kalvárie posledních desetiletí, když ochabl náboženský život a zvýšila se ne- úcta k vlastní historii a kultuře. „Historie majetkových změn ve své nelogičnosti též přesně kopíruje špatná rozhodnutí a jejich důsledky za posledních šest desítek let. Jestli dáme do pořádku kalvárii, alespoň něco z této naší národní kletby přelomíme,“ myslí si Martin. Alojz Vlčko bude považovat za úspěch, když pomůže smysluplnému projektu. Kalvárie stojí na Ostrém vrchu, který je ve středu vyhaslého kráteru banskoštiavnické sopky. Je odtud nádherný výhled a procházka sem je velmi příjemným zážitkem. „Zajímavé na naší kalvárii je to, že je úplně odlišná od ostatních kalvárií. Poutník si nejprve připomíná bolesti Pána Ježíše a potom bolesti Panny Marie,“ doplňuje Alojz. „Křížová cesta na Štiavnické kalvárii má své kouzlo a dokonale zasáhne duši každého člověka.“ Koho by tento projekt zaujal a je mu mezi 18 a 30 lety, může se zde na rok stát dobrovolníkem. Kalvárský fond hledá jednoho dobrovolníka právě z ČR: V případě zájmu stačí poslat e-mail na kalvaria@kalvaria.org.
