Když jde černá kočka přes cestu
Vydání: 2021/42 Vykročit spolu na cestu, 12.10.2021, Autor: Jan Paulas
Anglický spisovatel G. K. Chesterton jednou napsal: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé přestanou věřit v Boha, nebudou věřit v nic. Naopak. Budou věřit v cokoliv.“
Nevkládejme svou víru do pověrečných praktik. Snímek Pixabay
Jeho slova potvrzuje jen letmý pohled v knihkupectvích na oddíl s názvem „duchovní literatura“. Ale stačí se také podívat kolem sebe, kolik pověr se vyskytlo v souvislosti s covidem a očkováním. Kolik lidí uvěřilo, že se nákaza covidu šíří cíleně práškováním z letadla, že jim očkování přepíše DNA nebo že nás při testování tajně čipují. Člověk je zkrátka od přirozenosti tvor náboženský, což se opět zřetelně projevuje v současnosti, kdy navzdory nebývalému vědeckému poznání hodně lidí věří víc kdejakým konspiračním teoriím a šarlatánům než faktům a odborníkům. Člověk totiž, pokud nemá zdravou víru, má tendenci tuto prázdnotu něčím vyplnit. A nejčastěji právě pověrami.
Není ovšem pověra jako pověra. Zatímco některé jsou spíše úsměvné, jiné mohou zásadně ovlivnit kvalitu našeho života nebo vztahu s Bohem. Když vám v neděli při cestě do kostela přeběhne černá kočka přes cestu, možná se zarazíte, ale pro váš další život to asi nebude mít žádné následky. Většina si řekne: „Asi někam jde.“ Také zaklepání na dřevo či vánoční krájení jablka bývají spíš lidovým zvykem. Psycholog Dalibor Špok níže upozorňuje, že některým lidem pověry dokonce pomáhají unést jejich život. „Pokud člověk nemá rozvinuté psychologické či jiné způsoby, jak snižovat úzkost ze světa, což je třeba zralá víra.“
Křesťané a pověry
I když by měli být křesťané vůči pověrám imunní, nevyhýbá se pověrečné chování ani jim. V duchu onoho vtipu: „Víte, proč věřící lidé nevěří na pověry? Protože to přináší smůlu.“ V té nejzávažnější podobě se to děje v případech, kdy se křesťan místo k Bohu obrací k různým ezoterickým praktikám, ke kartářkám, horoskopům či „jasnovidcům“. Pastorální teolog Aleš Opatrný ukazuje, v jak hlubokém rozporu jsou tyto postoje s biblickým Desaterem, s oním „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne“. A že nejde o nějakou neškodnou kratochvíli či doplněk ke křesťanské víře.
Pověrečnost se ale může držet i našeho náboženského života, v němž dodržujeme předepsané rituály a užíváme dobré duchovní prostředky – jak upozorňuje níže P. Vojtěch Kodet. U někoho to sice může být předstupeň ke zralé víře, ale také brzda na cestě k důvěrnému vztahu s Bohem.
JAN PAULAS
