26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když fotbal už není hrou

23. 1. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/4 Fotbalové násilí v zemi papeže, 23.1.2008, Autor: Renáta Holčáková-Masto

„Zelená je tráva, fotbal to je hra...,“ zpívá se ve známé písničce. A jedním hlasem se chce dodat: bejvávalo, možná kdysi. Aféry, korupce, špinavé peníze, doping – toto všechno se stalo součástí dnešního fotbalu. Ale nejen to. Ten kulatý nesmysl, jak se fotbalovému míči někdy laškovně říká, má na svém kontě i mrtvé. Alarmující situace je v poslední době zvláště v Itálii. V zemi papeže, kde se většina obyvatel, a tedy i fanoušků, považuje za věřící, kde se před fotbalovými zápasy slouží v kabinách mše svaté a hráči se nezapomenou pokřižovat při každém střídání, došlo k nečekanému: násilí ovládlo stadiony a stalo se vážným celospolečenským problémem. Odkud se bere? Co stojí v jeho pozadí? Kdo má na svědomí tři mrtvé v roce 2007?

„Je to pro nás velice bolestivé, ovšem zábava musí pokračovat. Mrtví do fotbalového systému patří, jsou součástí celé mašinérie,“ nechal se slyšet po smrti policisty Filipa Racitiho (viz rozhovor na str. 5) Antonio Matarrese, prezident italského fotbalového svazu. Toto jeho prohlášení obletělo svět a podle mnohých ukázalo italský fotbal ve špatném světle. On sám byl požádán, aby odstoupil. Nestalo se tak, ba co víc, zdá se, že některé okolnosti kolem italského fotbalu dávají tomuto muži za pravdu.

Třetí motor italské ekonomiky
Po smrti Filipa Racitiho loni v únoru se v Itálii zastavila fotbalová mašinérie – nehrálo se. Mělo tomu tak být až do doby, než se podaří zajistit bezproblémové průběhy fotbalových zápasů. Jenže: zavřené dveře stadionů, míče v klidu a hlavně vypnuté televizní kamery, to znamená pro profesionální fotbal obrovskou finanční ztrátu. V Itálii „produkuje“ fotbal ne méně než 6 miliard eur za rok (a to nepočítáme amatéry, kde peníze tečou také proudem). Jenom v nejvyšší fotbalové lize, sérii A, stojí přerušení fotbalu 6,3 miliony eur za den kvůli neprodaným vstupenkám na zápasy. Opravdovým problémem jsou ovšem televizní práva: téměř 500 milionů eur za rok.
Další kapitolu tvoří platy. Podle italského fotbalového svazu si v loňském ročníku fotbalisté série A odnesli domů 562 milionů eur a ti ze skupiny B 204 milionů. Itálie bez fotbalu znamená také stop sázkám – a tedy pro stát ztrátu 3,1 milionu eur. A v neposlední řadě jsou tu fanoušci, kteří mají v kapse předplatné na zápasy. Finanční ztráty se dají „přežít“, jedná-li se o zrušení jednoho či dvou zápasů, ale pokud by šlo o delší dobu, třeba rok či dva, jak navrhovali někteří?
Jak se dalo čekat, převážil obchod. Fotbal totiž už dávno není hra (a to nejen v této zemi), vždyť je třetím motorem italské ekonomiky. A tak se hned následující víkend po smrti Filipa Racitiho opět hrálo, byť na některých stadionech bez účasti fanoušků. O několik měsíců později, 11. listopadu 2007, má italský fotbal na kontě dalšího mrtvého – fanouška Lazia Gabriela Sandriho. Člověk by řekl spolu se šéfem italského fotbalu, že to skoro vypadá, jakoby mrtví byli součástí fotbalového systému.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou