Když Bůh vstupuje do svého světa

Vydání: 2011/52 Vánoční dvojčíslo, 21.12.2011, Autor: Marek Orko Vácha

Mám kamaráda, který byl kdysi v Medžugorii a byl tam svědkem jakéhosi zázraku – jak a co se stalo, není pro tento příběh důležité, v každém případě se ale jednalo o něco mimořádného. Když mi popisoval své pocity, na prvním místě byl prý děs. Děs z toho, že to funguje, že někde mimo náš pozemský svět jsou síly, které slyší naši modlitbu, kterým není jedno, zda jsem dobrý, nebo zlý; úlek z toho, že Bůh opravdu je, že když cokoli v rámci modlitby řekneme, někdo to slyší a bere vážně.

Myslím, že přesně tohoto se týká vánoční tajemství. Když v kázáních mluvíme o tom, jak Bůh vstupuje do svého světa, máme na mysli zejména naše malé zázraky všedního dne, taková ta drobná Boží pohlazení. Jenomže zázrak v Písmu svatém je něco jiného, je to prudký vpád numinózna, nevysvětlitelný fyzikálními ani jakýmikoli jinými zákony: Lazar vstává z hrobu a mládenec naimský z pohřebního průvodu. Bůh přichází a první reakcí je bázeň, Bůh řekne a ono se stane. Bůh promluví a jeho slovo je jako dvojsečný meč, který se nevrátí bez užitku a vykoná svou práci – od Budiž světlo až po Slovo, které se stane tělem. Mnohokrát a mnoha způsoby Bůh mluvil k našim otcům skrze proroky a poslední slovo, které vyslovil, je Ježíš. A Slovo se ubytovalo mezi námi a to Slovo svítí v temnotě a temnota je nepohltila. Vánoce jsou velmi zneklidňující.

Když Bůh promluví

V mém kostele v Lechovicích byly celou totalitu řeholnice a teprve po revoluci se přesunuly zpět do Brna. Sestřička Josefínka byla dlouhá léta v Lechovicích kostelnicí a těch několik desetiletí byla v kostele prakticky pořád, ve dne i v noci. Několik měsíců předtím, než umřela, mi poslala dopis. Jakýsi Rakušan byl prý od narození slepý, až jednou si v Lechovicích omyl oči vodou z naší studánky, co je pod kostelem, a když se vrátil do Rakouska, viděl. A napsal o tom Josefínce a ta pak mně. V tu chvíli jsem konečně pochopil, o čem mluvil můj kamarád: Bůh promluvil do našeho zaběhaného stereotypního koloběhu mší svatých, vánočních zpovědí, poutních zájezdů, do našeho zajetého světa církevního průmyslu, křtů, biřmování, sňatků a pohřbů. Dotek numinózna, Bůh, který promluví, Bůh, který chce vždy víc, než je v silách člověka, je zneklidňující Bůh. Najednou jsem měl pochopení pro farizeje, znalce zákona a veleradu. Příchod samotného Mesiáše musel být pro jejich zaměstnání mnohem děsivější než pro mě jeden uzdravený slepec. Je strašné, když Bůh vyslyší naše modlitby a přijde a protrhne záclonu mezi nebem a zemí, neboť najednou se po mně něco chce – a zejména to, abych změnil život. Když Bůh promluví, Mojžíš poukazuje na to, že není vhodným vůdcem a vlastně neumí ani mluvit, a Jonáš na podobné oslovení prchá, dokud to jde. Fyzická realita Ježíše Krista, vpád nebe na zem, Vánoce, které jako dynamit roztrhnou přehradu mezi nebem a zemí, Slovo učiněno tělem způsobí na prvním místě bázeň, velikou bázeň.

KDYBY PŘIŠEL DNES…

A tak jsem se pro sebe ptal, co kdyby nás Bůh konečně vyslyšel a naše modlitby o Maranatha se naplnily? Nevím, možná proto jsme ostré hrany Slova, které se stalo tělem, zaobalili a uhladili do dárků a vánočního papíru a Krista přijímáme jako malé dítě a asi je to tak v pořádku. Během staletí lidová fantazie vymyslí laskavou atmosféru, rozmanité figurky moravského betléma, texty koled i s nezbytným hajdom tydlidom, žežuličku i křepeličku, cukroví, tichou noc, očekávání kolem vánočního stromečku a vánočních pohádek, a nejasnou představu, že bychom tak nějak na ty Vánoce měli být dobří. V této podobě jsou Vánoce stravitelnější a jsme schopni je přežít bez úhony – a opakuji, asi je to tak dobře. Ježíš proti spojeným silám tehdejších mocných světa a církevní hierarchie nakonec dopadl, jak zřejmě musel. A někdy se ptám sám sebe, jak by dopadl dnes, kdyby přišel znovu, kdyby se znovu Slovo stalo tělem a nám kněžím kdyby živý Ježíš začal vykládat o tom, že sice máme klíče, ale sami jsme nevstoupili, a těm, kteří chtěli, jsme v tom zabránili, nebo jemně upozorňovat, že děvčata z příhraničních silnic od Znojma na jih nás předejdou do nebeského království…

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay