Kdyby to v Bruselo prošlo, nemohl bych se vrátit domů
Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Antonín Randa
Když vstupovala Česká republika do Evropské unie, řada lidí upozorňovala, že tím naše země ztratí část své identity, že bude ohroženo její kulturní a duchovní dědictví a že bude příliš slabá, než aby dokázala dostatečně prosazovat své ekonomické zájmy. Dnes je zřejmé, že z evropských peněz se daří budovat díla, na něž by česká ekonomika měla finanční prostředky jen stěží. Na druhou stranu řada předpisů připomíná byrokracii, nad níž našinec jen kroutí hlavou. Jak se na současný stav dívá člověk, který je přímo „u zdroje“ – poslanec Evropského parlamentu Jan Březina?Domníváte se, že se obavy euroskeptiků naplnily?
Pokud člověk zhodnotí prostá čísla, jako je hospodářský růst, růst průmyslu, růst našeho exportu a vzestup ekonomiky, tak o nějakých negativních dopadech nemůže být řeč. Na druhou stranu je náročné prosazovat naše zájmy v parlamentu, kde je přes osm set poslanců a náš počet hlasů sám o sobě nemůže nic ovlivnit. Pro své myšlenky a zájmy musíte hledat spojence.
Nakolik v hledání spojenců hrají roli osobní vztahy a nakolik prostá výhodnost té které varianty?
Čtenáři Katolického týdeníku znají českou politickou kulturu, v níž je jeden zásadní nešvar. Zničit názor odpůrce s ním samotným. Když vidím kolegy u nás doma, jsem kolikrát zděšen, jak při politických sporech téměř propukají v nenávist. Chtějí dobýt vítězství za každou cenu a poraženého pokud možno ještě zašlapat do prachu a triumfálně na něm tancovat. Naopak v Evropském parlamentu je za nejvíc hodnocenou ctnost považováno dosažení kompromisu. I tam je samozřejmě vždycky dobré vyhrát, ale v jistém smyslu je hodnotnější uzavřít kompromis.
S čím se na vás lidé z Česka obracejí?
Našimi médii proběhly informace o boji za produkty jako například olomoucké tvarůžky, oplatky, nyní jsem podal interpelace ve věci pěti českých piv, jejichž žádosti v Bruselu leží nepřiměřeně dlouho. Jde o vytvoření ochrany určitých typických českých produktů.
Například značky České pivo?
Tam je to složitější, protože jedno z pravidel pro chránění názvu je, že by neměl být identický název ochrany a státu, což v Českém pivu je. Pokud však vím, například značka „Český kmín“ je už schválena. U značky „České pivo“ se protesty očekávají, protože komerční boj je tvrdý, ale pokud by někdo chtěl argumentovat, že České pivo ne, tak je dobrá otázka, proč Český kmín ano. Takže jsem v tomto směru optimista.
Z jaké strany by námitky měly přijít?
České pivo chrání určitý technologický postup. Ten je do jisté míry unikátní a dává pivu chuť. Nadnárodní korporace sledují technologicky pokročilé trendy, jako je třeba úspora energií, a mohou narazit na problém, že výroba českého piva je z hlediska nákladů náročnější. Zatím sice nikdo otevřeně neprohlásil, že by značku České pivo nepodporoval, ale námitka může v rámci obchodní konkurence přijít odkudkoli.
Takže řada piv nevalné chuti s mohutnou reklamou značku „České pivo“ nebude smět nosit?
Pokud nebude výrobek vyhovovat dané technologii a nebude vyroben v deklarovaném prostoru, nemůže nést označení České pivo.
Jak vidíte budoucnost malých a středních pivovarů?
Jejich šancí je, že chování velkých pivovarů vyvolává u veřejnosti určitou averzi. Spotřebitel chce navíc „své“ značky. Vemte si třeba Kofolu, o níž si začátkem 90. let nikdo žádné iluze nedělal a dnes u nás konkuruje Coca-Cole a Pepsi-Cole. Nebo nealkoholická piva, která se prodávají stále víc. Myslím, že pokud budou malé pivovary dobře marketingově pracovat, šance na přežití jsou.
Konzumenti zlatavého moku neřeší jen jeho kvalitu, ale také prostředí, v němž je tento produkt nabízen. Považujete například boj proti kouření v restauracích za správný?
V tomto ohledu nejsem osoba neutrální. Jsem nekuřák a kouření nemám rád. Evropská komise vypracovala strategii proti kouření, ale současně chtěla odstartovat i tažení vůči alkoholu. Strategie proti kouření byla celkem dobrá, ale u alkoholických nápojů byl problém v tom, že komise nasadila stejný metr všem, od Skandinávie až po Španělsko.
Mohl byste být konkrétnější?
Dám vám příklad. Občan přijde do vesnické prodejny, kde mu řeknou, že si u nich pivo nekoupí, protože to EU zakázala. Alkohol měl být po vzoru Skandinávie prodáván jen ve vybraných speciálních obchodech. Kdyby tohle prošlo, asi bych se nemohl z Bruselu vrátit domů. Připomínalo to prohibici skandinávského typu, jež vede k nešťastným koncům, které znají někteří naši turisté. Když se dostanou Skandinávci k veřejně dostupnému alkoholu, jednají katastrofálním způsobem. I zde zkrátka platí, že míra konzumace musí být rozumná. Pivovarnický průmysl naštěstí sám přijal určité etické prvky třeba v reklamě. Je zde vidět snaha zamezit zaměření reklamy na nedospělého zákazníka, nesmí být navozena vazba mezi úspěšností a alkoholem.
Můžete srovnat český a belgický pivní trh?
Belgický pivní trh je daleko pestřejší, co se týče produkce nebo produktů. Když de Gaulle říkával, že je těžké vládnout národu, který má 300 druhů sýru, tak já mám pocit, že vládnout Belgii, kde je 300 druhů piv, je snad ještě těžší.
Na jakém pivu si pochutnáte vy?
Kdybych řekl jinou značku než Litovel, tak mě pan ředitel Koutek dá do veřejné klatby. Ale to pivo mám opravdu rád a i tento pivovar je mému srdci milý. Mám rád také Hanušovice a u tchyně v hospodě si vždycky dávám Černou Horu. Všechno jsou to vynikající piva. Sdílet článek na:
