Kdo půjde s námi do Stínadel?
Vydání: 2018/31 Lurdská etapa Tour de France, 31.7.2018, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma
Věřili byste tomu, že z Mirka Dušína je stařeček? Zestárnul i Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Jejich dobrodružství ale stále láká, letos už 80. rokem.
K 80. výročí zrodu Rychlých šípů připravila Skautská nadace Jaroslava Foglara plno představení. Více najdete na www.skautskanadace.cz/rok-rychlych-sipu. Snímek archiv nadace
Den zmíral v šedých závojích soumraku. Vítr hučel své podzimní zpěvy a zaháněl lidi z ulic do příbytků. Rychlé šípy kráčely zvolna po Rozdělovací třídě a domlouvaly poslední zbytky plánu – tak začíná jedna kapitola Foglarovy knihy Záhada hlavolamu, v níž jsou Rychlé šípy hlavními hrdiny. Čtenář zatají dech a vnoří se s nimi do tmavých uliček, kde zažije napětí, vítězství i prohry, v nichž nechybí cit pro spravedlnost, dobro i úcta k férovému boji. „Jaroslav Foglar nabízel přijatelnou formou určitou duchovní orientaci, nezatíženou tím, co děti a mladé lidi běžně odpuzuje na tradičním církevním křesťanství,“ představuje důležitý vliv foglarovek na mládež publicista Jiří Zajíc.
První příběhy Rychlých šípů začaly vycházet v roce 1938, nejprve formou komiksu v časopise Mladý hlasatel. Ideály chlapectví na sebe okamžitě strhly velkou pozornost. „Každé léto jsme si na chatě u rybníka vyštrachali staré sešity s kreslenými příběhy. Bylo v nich všechno – dobrodružství, příroda, tajemno, přátelství,“ vzpomíná psychoterapeut Jakub Hučín. Příběhy této party mu dávaly odvahu zkoušet žít a naplňovat klukovské a mužské hodnoty a ideály, které coby dospívající kluk cítil. „V tomhle smyslu z nich čerpám dodnes,“ přiznává Hučín.
„Kdybyste byli ze Stínadel, svěřil bych odznak Velkého Vontství bez váhání jedině vám! Místo abyste se na mě vrhli, pomáháte mi,“ ocenil Rychlé šípy v knize Stínadla se bouří tajemný Široko a odměnil je tím nejcennějším – ježkem v kleci. Tady pozorný čtenář najde jednu z mnoha mimoděk vyřčených poučení, že chovat se čestně se jednoduše vyplácí. Takových směrovek ve foglarovkách najdeme mnoho.
„Když jsem se v září 1968 stal ve svých 17 letech vedoucím vlčácké smečky v oddílu pražských krčských skautů, dráždilo mě, jak se všichni předháněli, kolik knih Jaroslava Foglara přečetli. Já ho neznal, přišel mi jako módní vlna – a ty jsem ze zásady odmítal. Ale zanedlouho jsem po něm sáhnul, nadšení tolika lidí mě přece jen strhlo. A brzy jsem pochopil. V těch knihách bylo mistrovsky spojené určité morální poselství s formou, která přesně sedla do světa deseti až čtrnáctiletých kluků i holek. Čistá kamarádství, odvaha zastat se spravedlnosti, smysl pro čest, která nedovolí podrazy. A to vše podáno nekomplikovanou formou, v níž děj pádil od jednoho překvapení ke druhému,“ shrnuje účinek foglarovek publicista Zajíc. Podle něj takový vliv dokázal v dětech probouzet někdy i hodně ukrytou touhu po dobru.
Jak ale k partě okolo Mirka Dušína nasměrovat dnešní teenagery? Knihy musí soupeřit s lacinějšími a efektnějšími způsoby trávení volného času. Jako rodiče ale máme v této věci velkou odpovědnost – připomíná teolog Pavel Hošek v následujícím rozhovoru. Všechny své čtyři děti nejprve zaujal vlastním předčítáním a později na ně vymyslel malý trik, jak prozradil níže. Pro povzbuzení dětí k letnímu čtení můžeme vymyslet leccos, ale stejně je nejvíc popožene touha po dobrodružství. A na tu se vyplatí vsadit, nejen o prázdninách.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
Sdílet článek na:
