Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008, Autor: Zita Chalupová

Zvýšení cen potravin, spotřebního zboží, energií, snížení sociálních dávek, zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví – to vše jsou těžkosti, kterým musí obyvatelé České republiky čelit od 1. ledna 2008. Jednou ze skupin, které to nejvíce pociťují, jsou mladé rodiny s dětmi žijící jen z jednoho platu. Jak to vše hodnotí maminky, které doma pečují o malé děti? Na to jsme se zeptali v olomouckém Mateřském centru Slunečnice a v Mateřském centru Ráj v Pavlovicích u Přerova.

Slunečnice ve městě
Podle slov vedoucí MC Slunečnice Kateřiny Grygové si maminky na finanční situaci příliš nestěžují, ale z náznaků je zřejmé, že se mnoha mladých rodin změny citelně dotkly. „Větší stesky a hlasitější nespokojenost byly slyšet v případě změn ve vyplácení rodičovského příspěvku: mnohé z žen, které původně chtěly zůstat se svým dítětem doma do čtyř let věku a individuálně se mu věnovat, své rozhodnutí přehodnotily a hledají si zaměstnání dřív,“ popisuje situaci mladých matek K. Grygová a dodává, že nespokojenost panuje také ohledně poplatků u lékaře – týká se to zejména matek početnějších rodin a mladších dětí. Maminky jsou podle ní rozpačité i z finančního zvýhodnění rychlejšího čerpání rodičovského příspěvku. „Většina žen tak zůstává s dětmi doma kratší dobu a dítě se dříve zapojí do kolektivní výchovy (jeslí a školek). Část žen tuto situaci pokládá za nepříznivou – také proto, že mnohé děti nejsou ve dvou nebo třech letech ještě zralé pro předškolní zařízení a delší odloučení od matky. Přesto je pro mnoho rodin zřejmě finanční aspekt při rozhodování o délce rodičovské dovolené podstatný: tendence nezůstávat s dětmi doma delší dobu je jednoznačná,“ říká K. Grygová.

Ráj na vesnici
MC Ráj sídlí na vesnici. Pohled venkovských maminek se od těch městských trochu liší – především proto, že město vždy poskytuje více možností zaměstnání i hlídání dětí. Podle slov vedoucí centra Hany Školoudové vnímají maminky všechny změny v sociální oblasti velmi negativně. „Většina maminek, které k nám chodí, chce být s dítětem doma co nejdéle. A na ně finanční újmy dopadnou nejvíce. Mají také horší možnosti zaměstnání na částečný úvazek při rodičovské dovolené než maminky ve městě. Volbu její délky snad uvítají maminky s lukrativním zaměstnáním, které se k němu chtějí co nejdříve vrátit, ale je otázka, jestli právě pro ně je finanční motivace k tomu, aby zůstaly s dítětem doma dva roky, dostatečná. Dále cítíme diskriminaci žen, které nemají vysoké příjmy, i v tom, že si nemohou zvolit nejkratší typ rodičovské dovolené,“ vysvětluje H. Školoudová. Podle jejího mínění a podle zkušeností z mateřského centra jsou maminky do rozhodnutí, jakou dobu zůstanou s dítětem doma, tlačeny brzy. Žádná z nich v tu chvíli nedokáže zhodnotit, v jaké osobní i ekonomické situaci za nějaký čas bude a jestli to v danou dobu bude vhodné či nikoli.
Pokud jde o tolik diskutované poplatky u lékaře, jsou maminky zajedno v názoru, že by od nich měly být osvobozeny děti do 15 let. „Vždyť početnější rodiny musí někdy navštěvovat lékaře velmi často – onemocní-li jedno dítě například chřipkou, je velmi pravděpodobné, že onemocní i další... A placení novorozenců – to je naprostý nesmysl. Poplatky se zavádějí jako regulační, aby lidé nechodili k lékaři zbytečně. Ale narodit se – i to je zbytečné?“ kroutí hlavou H. Školoudová. Problematické je podle ní také placení za pobyt v nemocnici u dítěte s rodičem (pokud nechce nechat dítě v nemocnici samotné), neboť to pro rodinu představuje velkou zátěž. „Máme u nás jednu kojící maminku osmiměsíční holčičky, která v průběhu dvou měsíců absolvovala s dítětem dva desetidenní pobyty v nemocnici. Zaplatili tolik, jako by si dopřáli týdenní rodinnou dovolenou. Co potom rodiny s chronicky nemocnými dětmi?“ ptá se H. Školoudová.
Městské maminky jsou tolerantnější, ale v podstatě se všechny shodují, že změny a zdražení rodinám život komplikují a pro mladé lidi mohou být ve vztahu k založení rodiny i demotivující. „Naštěstí pro hodně našich maminek není současná nepříznivá ekonomická a politická situace to hlavní. Mají v srdcích víru, že když jim Bůh děti svěří, tak jim také pomůže se o ně postarat. A proto je u nás hlavním tématem povzbuzování se v lásce k manželovi a dětem a podpora i pomoc v konkrétních vztazích. Když doma vládne láska, život ve skromnosti není tak těžkým břemenem,“ uzavírá H. Školoudová.

---

Trocha statistiky
Podle posledního sčítání lidu v roce 2001 bylo v České republice celkem 4 270 700 rodin a domácností. Z toho bylo úplných rodin 2 333 600, což činí 54,6 procenta, neúplných 576 400, tedy 13,5 procenta. Zbytek připadá na vícečlenné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivců. V roce 2006 činil počet všech domácností 4 217 300, úplných rodin bylo 2 646 200, neúplných 476 400.
Počty sňatků každoročně převyšovaly 50 tisíc: 2005 – 51 829, 2006 – 52 860, 2007 – 57 200. Rozvody překračovaly v každém roce 30 tisíc: 2005 – 31 288, 2006 – 31 415, 2007 – 31 100.
V loňském roce se narodilo 114 600 dětí, což je o 8 800 více dětí než v roce předchozím. Podle informací Českého statistického úřadu je tento počet nejvyšší od roku 1993.
Celkový počet obyvatel ČR k 31. 12. 2007 činil 10 381 130 osob.
(jej)

Víte, že existuje novomanželská půjčka?
Již několik let poskytuje Státní fond rozvoje bydlení (SFRB) „novomanželské“ půjčky. Jsou určeny manželským párům, v nichž aspoň jeden nedosáhl v roce žádosti 36 let, nebo těm jednotlivcům, kteří pečují trvale o nezletilé děti a v roce žádosti nedosáhnou 36 let. Platí zde i další podmínky. Žadatelé nesmějí: mít dluhy u státu, být vlastníky či spoluvlastníky bytu či domu, být nájemci družstevního bytu. Pokud už dříve získali od SFRB úvěr na výstavbu nebo pořízení bytu, nemohou o půjčku žádat. Pokud se manželům po získání půjčky narodí dítě, odepisuje SFRB 30 tisíc korun z dluhu.
(jej)