Vydání: 2008/6 Svátost smíření, 5.2.2008, Autor: Aleš Palán

První autobus přijel na místo chvilku před půlnocí. Ve tři ráno jich tu stálo šest. A k tomu desítky osobních automobilů. Na prostranství před osvětlenou bazilikou se v mrazivé lednové noci mísí poutníci z České republiky, Německa, Polska a Slovenska. Někteří z nich se v kostele modlili celou noc – jsou zjevně unavení, prokřehlí, ale oči jim září. To hlavní má teprve přijít!

Jindy ospalý Filipov ve Šluknovském výběžku každoročně 12. ledna ožívá. Poutníci si připomínají zázračné uzdravení na smrt nemocné Magdaleny Kadeové, k němuž zde v souvislosti s mariánským zjevením došlo 13. ledna 1866.
Polsky mluvící stařenka si stloukla dvouramenný kříž z nahrubo ohoblovaných latiček a teď si nabírá do petlahve vodu tryskající ze soklu sochy před kostelem. Určitě ví, že Magdalena nebyla uzdravena prostřednictvím ozdravného pramene; informace, že nejde o přirozený pramen a kněž vodu pustil teprve před pár hodinami, by ji ale asi překvapila.
Maratón mší svatých začíná ve Filipově už odpoledne. Tzv. českou mši slouží salesiáni Benno Beneš a Pavel Tichý. Kaple stojící na místě, kde k zázraku došlo, je plná. „Bůh zasahuje i v beznadějných případech. Připravme se na to, že i dnes je nám nablízku,“ aktivizuje poutníky Pavel Tichý. Podotýká, že zázrak není jen to, co se na tomto místě stalo v roce 1866, ale i to, když po zimě rozkvetou stromy. I my tedy žijeme obklopeni zázraky. „Pokračujte ve jménu Páně,“ končí mši svatou.
Někteří věřící v kapli zůstávají a přistupují až k oltáři. Poklekají a dotýkají se míst, kde se Panna Maria zjevila. Některé z nich trápí na první pohled viditelný neduh, jiní ho zřejmě nesou v sobě. Bezpochyby si vzpomenou na slova kázání: „Každý máme zač prosit a zač děkovat.“
Večer je v kapli tzv. německá mše, které se v některých letech účastní i drážďanský biskup. Dnes přijeli do Filipova litoměřičtí biskupové Pavel Posád a Josef Koukl. Celebrovat s nimi bude zhruba dvacet dalších kněží. O půl čtvrté ráno je bazilika zcela plná a začíná se zpívat Filipovská poutní píseň. Mladík na ochozu váhá mezi češtinou a němčinou, nakonec se přikloní k původnímu textu. Přijel ze Slovenska a do jeho mateřštiny hymna ještě přeložena nebyla. Před čtvrtou hodinou všechno ztichne. Pak se rozezní zvony a z kaple k hlavnímu oltáři baziliky vykročí slavný průvod v čele s oběma biskupy.
„Nebojte se chtít velké věci. Prostřednictvím Filipovské Panny Marie se takové věci stávají a my se právě k ní obracíme,“ nabádá poutníky opakovaně biskup Posád. „Buďme nároční ve svých přáních. Panna Maria naše prosby svým mateřským srdcem rozpozná,“ říká. Německy mluví k přítomným biskup Koukl – rozvíjí paralelu, že tak, jako v Schengenském prostoru nepotřebujeme pasy, i ke Kristu a Panně Marii máme cestu otevřenou.
Ranní sluníčko přineslo přece jen drobné oteplení. Před bazilikou teď stojí téměř výhradně auta s německou značkou. Začíná německá mše, po ní nedělní farní mše. Nejvytrvalejší poutníci si zaskočí do nedaleké restaurace na čaj nebo na grog. Hospoda měla otevřeno celou noc. I v nebi měli dnes evidentně otevřeno.